Nasedáme do místního klimatizovaného autobusu a frčíme dále směrem k nejvyšší hoře amerického kontinentu. Řidič si na každé zastávce stihl popovídat, ale kupodivu jedeme na čas. Jak se přibližujeme k horám, městeček ubývá. Se zaujetím sledujeme rozlehlou krajinu, která v nás vzbuzuje směsici vzrušených pocitů. Na jednu stranu mám pocit absolutní svobody, na druhé straně si ale uvědomuji, jak jeden člověk v obrovském kolosu přírody neznamená nic. Argentina je země s nejmenší hustotou obyvatelstva na světě. Celá třetina obyvatel (13 milionů) žije v hlavním městě Buenos Aires, další dvě třetiny jsou rozesety na území velkém zhruba 2 780 000 km2. Vzdálenosti jsou tu obrovské a krajina je téměř nedotčená.
Po zhruba čtyřech hodinách jízdy se před námi objevuje impozantní dílo přírody a člověka Puente del Inca nejproslulejší indiánská památka v Argentině. Přecházíme most přes řeku Río de las Cuevas a pyšně se nám vystavují bývalé lázně, které kdysi poničila povodeň. Data nejsou uvedena. Nad celým objektem vyvěrají horké sirné prameny a žlutá nádhera není nic jiného než usazené sirné sedimenty.
Kousek od památky vyrostlo pár stánků se suvenýry a hostel. Vesnička byla postavena jen kvůli turistickému ruchu, který zde přináší hrstce Argentinců možnost obživy, a působí trochu kýčovitě. Ale to na dojmu z celého místa neubírá.
Puente del Inca je výchozí bod pro mnoho horolezců a milovníků horské turistiky. Během sezóny se to tu hemží cestovateli z celého světa. My máme štěstí, je 16.března a právě končí sezóna, a tak se nemusíme prodírat davem. Směrem na jih se nalézá Provinční park Volcán Tupungato (6650 m). My se ale vydáváme opačným směrem k nejvyšší hoře Ameriky.
