Internet dorazil do Česka oficiálně před patnácti lety

Internetová přípojka dnes patří k takřka samozřejmému vybavení českých firem, webových služeb ve stále rostoucí míře využívají i tuzemské domácnosti. Historie české části "sítě sítí" je přitom ve srovnání s jinými komunikačními technologiemi poměrně krátká; letos oslaví teprve patnácté výročí.

K oficiálnímu napojení první československé instituce, pražského ČVUT, došlo 13. února 1992. Šlo ale spíše o formální záležitost, protože první pokusy s internetem se v Československu odehrávaly již od podzimu 1991. Navíc na samém přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo možné se připojit k jiným počítačovým sítím jako FidoNet, EUnet nebo EARN.

Samotné počátky se týkaly poměrně úzké skupiny odborníků a z pohledu veřejnosti nešlo o nikterak oslnivou skutečnost. Původním smyslem internetu, a to nejen toho českého, byl přenos informací a dat mezi vědeckými pracovišti a vysokými školami. Aby mohla síť tuto funkci plnit, bylo nejprve nutné propojit jednotlivé instituce. Proto byla za podpory ministerstva školství zahájena výstavba páteřní sítě mezi Prahou a Brnem. Původně dostal projekt název FERNET (Federal Educational and Research Network), později byl přejmenován na FESNET a po rozpadu federace byl v červnu 1993 slavnostně zahájen provoz sítě pod názvem CESNET (Czech Educational and Scientific Network).

Internet by se ale sotva stal tím, čím v současnosti je, pokud by zůstalo pouze u využití v akademické sféře. Trvalo však řadu let, než se stal dostupným i pro běžné využití.

Jednou z překážek rozvoje byla existující legislativa. Na počátku devadesátých let získala exkluzivní licenci na provozování veřejné datové sítě, tedy i internetu, společnost Eurotel. V polovině roku 1995 Eurotel svou datovou divizi odprodal společnosti SPT Telecom, s čímž bylo spojeno i ukončení monopolu na provozování datových sítí. Tím se otevřel prostor pro vznik konkurenčních poskytovatelů připojení.

Internet neměl ale zcela vyhráno. Musel se mimo jiné vypořádat s konkurencí v podobě výměny informací prostřednictvím technologie BBS, kterou v Česku zpopularizovala hlavně společnost Infima. Po určitý čas spolu oba systémy koexistovaly, internet ale ze souboje vyšel jako jasný vítěz a na kdysi oblíbenou "bíbíesku" si dnes vzpomene už jen málokdo.

Po liberalizaci trhu s internetovým připojením se síť začala šířeji otvírat i pro komerční zájemce. Služeb internetu si tak mohl teoreticky užít každý. První uživatelé se rekrutovali z řad organizací a nadšenců, kterým nevadila nízká přenosová rychlost, občasné výpadky spojení či omezený počet stránek v češtině. Situace se však začala záhy měnit. Na síť postupně zamířily jak zavedené společnosti, například vydavatelé novin, tak i nové firmy, jejichž vznik podnítil právě rozvoj internetu. Své stránky začali vytvářet i jednotlivci.

Významnou překážkou na cestě k většímu rozšíření internetu byla zpočátku vysoká cena připojení a počítačů, která však časem začala klesat na přijatelnou úroveň. Byla to ale právě cenová politika SPT Telecom, která vedla v roce 1998 ke vzniku zřejmě nejznámější společné akce internetové komunity u nás, iniciativy Internetem proti monopolu. Ta reagovala na ohlášené zvýšení cen za vytáčené připojení k síti, plánované od ledna 1999, a nakonec se jí podařilo na Telecomu vymoci zvláštní tarif. Spory o délku a cenu impulzu vzaly nakonec za své s tím, jak poskytovatelé přešli na nabídku připojení za měsíční paušál.

Postupně, byť nikoliv zcela bez problémů, začali internet poskytovat i alternativní telefonní operátoři, kabelové televize i provozovatelé mobilních sítí. Možností, jak se připojit k síti je tak v současnosti celá řada, čemuž odpovídá i stále rostoucí obec uživatelů. Podle průzkumu Českého statistického úřadu, který proběhl ve druhém čtvrtletí loňského roku, má přístup k internetu 27 procent českých domácností, z nichž 57 procent využívá některou z technologií rychlého připojení.

Český Internet v datech