Zařízení, které bylo na staniolový váleček schopné zaznamenat několik desítek vteřin hlasu či hudby, mělo podle Edisonových představ sloužit hlavně v kancelářích nebo při výuce jazyků.
Hlavním obsahem válečků se však postupně stala hudba, záběr přitom sahal od šlágrů až po operu; například roku 1902 nahrál svůj hlas Enrico Caruso.
Už koncem 19. století ale sláva fonografu začala pohasínat, objevil se vyspělejší a využitelnější vynález - gramofon. Deska nabídla jednodušší skladování, snadnější výrobu a prodloužila nahrávací dobu. Nejprve jen na čtyři minuty, později deset či dvacet minut.
Edisonovo jméno ale zůstane se záznamem zvuku spojené navždy. I když sám vynálezce prý řekl, že "zásluha o vynález mluvicího stroje přísluší bohu, jenž stvořil ženu; já jsem vynalezl pouze první mluvicí stroj, který lze zastavit".
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
