V současnosti je jižní polokoule Marsu posetá a zaplněná členitými horami. Naopak severní polokoule je hladká a pokrytá nízko položenými planinami. Výsledky bádání tří vědeckých týmů, které v nejnovějším čísle zveřejnil časopis Nature, nabízejí zatím nejpřesvědčivější důkazy o tom, že za dvojí tvářnost Marsu může nějaká vnější síla.
Podle vědců narazil asteroid či kometa do mladé planety Mars asi před čtyřmi miliardami let, odtrhl větší část jeho severní kůry a vytvořil ohromnou jámu na čtyřiceti procentech marsovského povrchu. Nová měření uvádějí, že oblast známá jako kráter Vastias Borealis má šířku 8500 kilometrů a délku 10 600 kilometrů. Pokrývá tak plochu odpovídající Asii, Evropě a Austrálii dohromady.
Astronomy mátla podoba povrchu Marsu už od dob, kdy první snímky planety ze 70. let minulého století ukázaly její odlišně vypadající polokoule. Záběry z družic odhalily, že severní planiny jsou průměrně o tři kilometry níže než jižní hornaté oblasti a mají tenčí kůru.
Nové studie podle vědců posilují teorii nárazu vesmírného tělesa do Marsu, ale ještě úplně nevylučují jiné teorie vzniku marsovské krajiny - například možnost, že rozdílnost povrchu vytvořily horké vyvřeliny z nitra planety.
Najít důkazy nárazu asteroidu či komety je těžké, protože část okraje planiny pokrývá vzdouvající se vulkanický pás. Pro potřeby jedné ze studií vytvořil tým vědců z Massachusettského technologického institutu (MIT) a laboratoře NASA s pomocí dostupných měření z družic model toho, jak by marsovský povrch vypadal před vznikem vulkánů. Zjistili, že tvar kráteru je oválný, což by odpovídalo dopadu vesmírného tělesa na povrch Marsu pod úhlem. "Tento tvar je skutečně jedním z klíčových částí důkazu, že (planina) byla patrně vytvořena ohromným nárazem," říká vědec MIT Jeffrey Andrews-Hanna.
Další skupina vědců z Kalifornského technologického institutu (Caltech) vyvinula trojrozměrnou simulaci, aby zjistila, za jakých podmínek by obdobný kráter mohl vzniknout. Podle jejich výpočtů by ho mohl způsobit objekt o šířce 1600 kilometrů letící rychlostí více než 20 900 kilometrů v hodině (tedy čtyřiadvacetkrát rychleji než tryskové letadlo), který by dopadl na povrch Marsu pod úhlem 30 až 60 stupňů.
Ve třetí studii tým vědců Kalifornské univerzity zjistil, že tlakové vlny z podobného nárazu by roztrhaly kůru na jižní polokouli Marsu. Všechny tři týmy míní, že se jednalo o jediný náraz a ne několik menších zásahů, protože neexistují důkazy o jiných vyhloubených planinách.
