Před osmdesáti lety se zrodila mechanická verze barevné televize

Skotský inženýr John Logie Baird, který televizi v lednu 1926 poprvé předvedl na veřejnosti a o dva roky později uskutečnil první dálkový televizní přenos z Londýna do New Yorku, už koncem 20. let minulého století dokonce úspěšně experimentoval s barevným vysíláním. Svou mechanickou barevnou televizi předvedl Baird prvním divákům před 80 lety, 3. července 1928.

V té době už měl Baird skoro dva roky v kapse licenci na zkušební televizní vysílání, kterou mu udělilo britské ministerstvo pošt. Vysílat ale ještě nemohl, do éteru se dostal až poté, co mu po úmorném vyjednávání poskytla BBC frekvence. Experimentální vysílání Bairdovy mechanické televize na vlnách BBC začalo koncem září 1929. Vývoj ale šel kupředu a mechanickou televizi začal dohánět čistě elektronický systém. Počátkem roku 1935 ministerstvo pošt rozhodlo, že dá oběma televizím stejnou šanci.

Baird sice svou mechanickou televizi vylepšoval, diváci ale nakonec dali přednost kvalitnější elektronické formě a v listopadu 1936 nakonec spustila pravidelné televizní vysílání BBC. Zapálený televizní průkopník se ale nevzdával a dál se pokoušel svůj mechanický systém vylepšit - v únoru 1938 třeba uskutečnil první barevné vysílání, zatím jen z jednoho konce Londýna na druhý. Nakonec ale i Baird kapituloval a uznal, že budoucnost patří elektronice.

Ani v této oblasti si nevedl špatně, jeho pokusy s barevnou televizí udivovaly diváky kvalitou obrazu. V srpnu 1944 pak Baird představil první zcela elektronickou barevnou televizní obrazovku, v té době už ale bylo jasné, že Evropa ztratila svůj technologický náskok. Slibně se rozvíjející televizi - vedle Velké Británie se ve 30. letech vysílalo i v Německu, Francii, USA či Sovětském svazu - totiž na starém kontinentě zbrzdila druhá světová válka.

Místem, kde se televize během 40. let bouřlivě rozvíjela, byly Spojené státy. Zatímco v Evropě se televizní vysílání vyvíjelo pod méně či více pečlivým dohledem státu, v USA se stalo, podobně jako předtím rozhlas, předmětem podnikání. Také v Americe experimentovali s barvou již od konce 20. let, každá z vysílacích společností ale přišla s vlastním systémem. Nakonec zvítězil formát, se kterým přišla společnost RCA a který byl kompatibilní s tehdejšími černobílými televizory. Do života vstoupil pod názvem NTSC (zkratka Národní komise pro televizní systém) a používá se dodnes.

Barevné televizní vysílání spustili v USA na konci srpna 1953 - tedy necelé čtyři měsíce poté, co začala v Československu vysílat televize černobílá. Druhou zemí, kde se uchytila barevná televize, byla v roce 1958 Kuba (tedy ještě předtím, než se k moci dostal Fidel Castro), která adoptovala americký systém. To ale nebylo možné v Evropě, kde se používala jiná norma již pro černobílou televizi a použití NTSC tedy nebylo možné. Nakonec se objevily dva standardy - SECAM a PAL. První z nich se uchytil ve Francii, Sovětském svazu a řadě zemí východního bloku.

Signál normy SECAM ve Francii začali vysílat začátkem října roku 1967, už o tři měsíce dříve ale v Británii spustili barevné vysílání v systému PAL. Ten postupně ovládl téměř celou Evropu, po pádu železné opony se k němu přiklonila i většina někdejších sovětských satelitů včetně České republiky. O použití normy PAL se ostatně v Československu vážně uvažovalo ještě před zavedením barevného vysílání v 60. letech, nakonec ale dostal přednost Sověty preferovaný systém.

Barevně se v Československu poprvé vysílalo 14. února 1970, kdy televize přenášela závody MS v lyžování ve Vysokých Tatrách. Oficiální barevné vysílání ale začalo až v květnu 1973, a to na druhém programu, "jednička" se přidala o dva roky později. Je paradoxní, že ačkoli z vysílačů proudil signál SECAM, veškerá výrobní zařízení zaznamenávala a stříhala signál v normě PAL, což usnadnilo na začátku 90. let přechod k "západní" normě.