Trvající zaostalost afrického zemědělství a jeho neschopnost nasytit obyvatelstvo je z velké části důsledkem snah západních humanitárních a zelených organizací, které zastávají protivědecké přístupy a místo moderních postupů propagují tradiční farmaření a biozemědělství. Sir David King, který byl hlavní vědecký poradce vlády Tonyho Blaira, to řekl v projevu k Britskému sdružení pro pokrok vědy, jehož je předsedou.
"Jsem přesvědčen, že velký podíl na zbídačování tohoto kontinentu má zaměření na netechnologické zemědělské postupy, na postupy farmaření, které patří do historie, na úkor moderních technologií"," řekl King. "Utrpení tohoto kontinentu je podle mě z velké části způsobováno přístupy vyvinutými na Západě, přístupy antivědeckými a antitechnologickými, přístupy, které vedou například k biozemědělství," prohlásil respektovaný vědec.
King v projevu kritizoval postoj svého nástupce Roberta Watsona, nynějšího hlavního vědeckého poradce vlády Gordona Browna. Watson totiž podpořil závěry letošního zasedání Mezinárodní skupiny pro hodnocení zemědělské vědy a technologie pro rozvoj (IAASTD); to pod tlakem nevládních organizací podpořilo jako perspektivní cestu pro rozvojové země drobné farmaření a tradiční metody a bagatelizovalo přínos moderních technologií včetně genetických modifikací. Kvůli tomu se od závěrů zasedání distancovaly USA nebo Čína. Podobné "krátkozraké" myšlenky prosazuje podle Kinga i Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a různé ekologické organizace.
Protivědecký přístup podle Kinga exportují nevládní organizace s podporou vlád do Afriky, a brání tím tomuto kontinentu uskutečnit "zelenou revoluci". Ta v 60. a 70. letech zajistila dostatek potravin pro rychle rostoucí obyvatelstvo Asie a Latinské Ameriky prostřednictvím nových výnosných a odolných plodin, umělých hnojiv, zavlažování a moderního hospodaření na půdě.
"Problém je, že trend západního světa k biofarmaření, životnímu stylu vhodnému pro společnost s marnotratným přebytkem potravin, a proti zemědělské technologii obecně a genetickým modifikacím (GM) zvláště, byl s ničivými důsledky převzat takřka celou Afrikou s výjimkou Jihoafrické republiky," uvedl King. Kingovi leží osud Afriky na srdci zejména proto, že sám z jihu tohoto kontinentu pochází.
"Máme technologie, které mohou nasytit obyvatelstvo planety, otázka ale je, zda jsme schopni to pochopit a využít je," řekl King. Současné tradiční hospodaření v Africe je podle něj "mimořádně neefektivní". "Nevěřím, že (dosavadní způsob) povede k ekonomickému rozvoji Afriky", řekl.
King poukázal na to, že řešení nedostatku potravin v Africe zajistí jen využití moderních zemědělských technologií. Ty dodají kontinentu plodiny, které budou vyhovovat řadě nároků jako odolnosti vůči suchu, obraně proti neustále se vyvíjejícím škůdcům, odolnosti vůči salinitě a záplavám.
Letošní světová potravinová krize zasáhla nejtvrději právě Afriku, jejíž produkce potravin je skutečně nedostatečná a řada zemí je zde odkázána na potravinovou pomoc. Ceny obilí a dalších komodit za poslední rok vzrostly až na dvojnásobek, což znamenalo, že za původní objem peněz mohly vlády a humanitární agentury nakoupit a dodat mnohem méně potravin.
Vlády vyspělých zemí a mezinárodní instituce, v domnění, že problém hladu byl již ve světě v jádru vyřešen, omezují od 80. a 90. let výdaje na vývoj plodin, na distribuci umělých hnojiv, zavlažování a další výdobytky. Experti poukazují i na to, že dalšímu zavádění moderního zemědělství do chudých zemí brání tlak ekologických organizací. Ty si totiž pohrávají s myšlenkou, že chudé země by mohly přeskočit ranou modernizační fázi, kterou vždy doprovází zvýšené znečištění životního prostředí, a vkročit rovnou do "zelené budoucnosti". Podle Kinga je celá tato doktrína "dobře míněná, leč fatálně mylná".
