Mimo jiné dostal člověka na Měsíc, vyvinul a používá opakovaně použitelnou kosmickou loď, sondy z jeho laboratoří prozkoumaly i ty nejvzdálenější kouty sluneční soustavy. Během pěti desítek let, které uběhly od založení NASA, se ale úřad musel potýkat i s mnoha problémy - ať už se selhávající technikou, tragickými nehodami či neustálým bojem o peníze.
NASA zprvu doháněla náskok Sovětů
Dobývání vesmíru se ve Spojených státech, podobně jako v Sovětském svazu, usilovně věnovali již od konce druhé světové války. Tehdejší americký raketový výzkum byl, i díky německým vědcům jako byl Wernher von Braun, v pokročilém stadiu, roztříštěnému programu ale scházelo jednotné vedení. I díky tomu získali v závodě o dobývání vesmíru zpočátku navrch Sověti, kteří svou první družici vyslali na oběžnou dráhu už v říjnu 1957.
Američané sice kontrovali koncem ledna 1958, kdy do vesmíru vypustili satelit Explorer 1, znepokojenou veřejnost to ale příliš neuklidnilo. Pod dojmem možného raketového ohrožení přijal už v červenci 1958 Kongres na naléhání prezidenta Dwighta Eisenhowera zákon o vesmírném výzkumu a schválil vytvoření NASA. Úřad převzal laboratoře i zaměstnance po organizaci s podobnou zkratkou, ale poněkud jinou náplní činnosti. Národní poradní výbor pro letectví (NACA) vznikl už v roce 1915 a věnoval se zejména bádání v oblasti leteckého průmyslu nebo aerodynamiky.
Projekt Apollo byl jedním z největších úspěchů
Letadlům se dodnes věnuje i NASA, široké veřejnosti je ale úřad známý zejména díky programu zaměřenému na zkoumání vesmíru. Zpočátku ale američtí vědci a technici hlavně doháněli sovětský náskok, velkou motivaci získali na jaře 1961, kdy se do vesmíru vypravil první člověk, Jurij Gagarin. "Jsem přesvědčen, že tento národ si může stanovit za cíl vyslat člověka na povrch Měsíce a dopravit jej bezpečně zpět na Zemi dříve, než uplyne toto desetiletí," řekl ve slavném projevu v květnu 1961 tehdejší prezident John Fitzgerald Kennedy.
Program Apollo, díky němuž se v letech 1969 až 1972 na Měsíc podíval tucet astronautů, zůstává dodnes jedním z největších úspěchů amerického vesmírného programu. Po něm se ale pozornost NASA obrátila k nepilotovaným letům (sondy Mariner či Voyager) a kromě intermezza v podobě sovětsko-amerického letu Sojuz-Apollo se Američané na oběžnou dráhu dostali až na počátku 80. let na palubě raketoplánu. Opakovaně použitelná vesmírná loď tvarem připomínající letadlo měla zlevnit a zjednodušit lety do vesmíru, tento cíl ale zůstal nenaplněn.
Nastal čas raketoplánů
Raketoplány nicméně vynesly do kosmu řadu důležitých družic, včetně Hubbleova vesmírného teleskopu. Jeden z nejdůležitějších dalekohledů v historii astronomie je ve vesmíru od roku 1990 a přinesl mnoho důležitých objevů. Raketoplány, které mohou vedle nákladu do vesmíru vynést i sedm členů posádky, ale přinesly i dvě největší katastrofy v dějinách vesmírných letů. Dvě havárie (stroje Challenger v lednu 1986 a Columbia v únoru 2003) totiž pokaždé skončily smrtí celé sedmičlenné posádky. Obě nehody také přinesly přerušení dalších letů a zdržení dalších programů.
Kvůli zřícení Columbie má například dodnes zpoždění budování Mezinárodní kosmické stanice (ISS), dnes nejdůležitějšího kosmického projektu určeného lidské posádce. Vedle ISS se NASA v posledních letech věnuje i nadále také nepilotovaným letům, mezi nimiž poutají největší pozornost sondy k Marsu. Ty od počátku 90. let "rudou planetu" podrobně mapují, několik automatů dokonce přistálo na jejím povrchu; nejnovější sonda Phoenix, která na Marsu přistála koncem letošního května, koncem července odhalila na planetě důkazy o přítomnosti vody.
Plány do budoucna
To vše je možné považovat za přípravy na uvažovaný let lidské posádky k této planetě. Pokud všechno půjde podle plánů (což se ale v minulosti při výzkumu vesmíru stalo jen výjimečně), mohli by lidí vystoupit na povrch Marsu v roce 2031. Ještě předtím se ale chtějí Američané vrátit na Měsíc - před čtyřmi roky rozhodl americký prezident George Bush o tom, že se astronauti do roku 2020 znovu pokusí přistát na přirozené družici Země a vybudují tam stálou základnu.
V NASA, který má rozpočet 17 miliard dolarů na rok, nyní pracuje přes 19 tisíc zaměstnanců, dalších asi 40 tisíc lidí má s NASA různé smlouvy. Nejznámější sídla NASA jsou Kennedyho vesmírné středisko na floridském Mysu Canaveral, Johnsonovo středisko v texaském Houstonu či laboratoře v kalifornské Pasadeně. V čele NASA, z jehož řad pochází i nositel Nobelovy ceny za fyziku John Mather, stojí od dubna 2005 vědec Michael Griffin.
