Od roku 2003 roztály v Arktidě dva biliony tun ledu

Vyplývá to z poznatků, které byly shromážděny pomocí satelitu amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Ty potvrzují teorie vědců o globálním oteplování.

Geofyzik Scott Luthcke z NASA řekl, že údaje z léta týkající se Grónska nejsou ještě kompletní, ale letošní úbytek ledu je výrazný, i když ne tak vážný jako v roce 2007.

Lepší zprávy jsou pro Aljašku. Po poklesu srážek v roce 2005 se vrstva pevninského ledu letos mírně zvýšila díky silným sněhovým srážkám v zimě, řekl Luthcke. Od roku 2003, kdy družice NASA zahájila měření, ztratila Aljaška 400 miliard tun pevninského ledu.

Tání pevninského ledu na rozdíl od mořského ledu zvyšuje hladinu moře velmi pomalu. V 90. letech se Grónsko nepodílelo na zvýšení mořské hladiny, ale nyní tento ostrov přispívá k jejímu zvedání každým rokem o půl milimetru, uvedl vědec NASA Jay Zwally.

Mezi Grónskem, Arktidou a Aljaškou se v minulých pěti letech zvýšila táním vnitrozemského ledu hladina moří o pět milimetrů, řekl Luthcke.

Další vědci poukazují na souvislosti mezi táním mořského ledu a globálním oteplováním. "Nezlepšuje se to, oteplování se zesiluje," řekl Zwally a dodal, že se nerýsuje žádný obrat.

Arktida se otepluje rychleji, než se předpokládalo, a oteplování se zde zrychluje více než kdekoli jinde na světě, uvádějí vědci.

Když v létě tají mořské ledy, absorbují arktické vody více tepla. Absorbované teplo se na podzim vypouští do vzduchu. To vedlo k tomu, že podzimní teploty v posledních několika letech byly o šest až deset stupňů vyšší než v 80. letech, uvádí Julienne Stroeveová z Národního centra pro údaje o sněhu a ledu v Coloradu.

"To je silný a prvotní dopad globálního oteplování," řekla a dodala, že tempo změn začíná být rychlejší než naše schopnost přizpůsobit se tomu.

Dvě další studie, které budou představeny na konferenci, ukazují, jak se při tání v Arktidě uvolňuje metan, druhý nejsilnější skleníkový plyn.

Jedna studie zdůrazňuje, že úbytkem mořského ledu se otepluje voda. Ta zase otepluje věčně zmrzlou půdu v sousední Aljašce, čímž se produkuje metan, řekla Stroeveová.

Druhá studie uvádí, že ještě větší množství zmrazeného metanu je na dně jezer a moří kolem Sibiře a že na některých místech začíná v alarmujícím množství pronikat na povrch, řekl Igor Semiletov z univerzity v aljašském městě Fairbanks.

V létě Semiletov objevil, že metan proniká na povrch v některých částech Východosibiřského a Laptěvova moře v množství, které je desetkrát vyšší, než bylo v polovině 90. let.

Množství metanu v této oblasti je tak veliké, že kdyby se uvolnil, mohl by dramaticky zvýšit globální oteplování, řekl Semiletov. "To by mělo lidi varovat," dodal.