Němci ochrání ledovec na Zugspitze před letním sluncem izolační plachtou

Ledovec Schneeferner, jenž pokrývá vrchol nejvyšší německé hory Zugspitze (2962 metrů), tak ulehne už posedmnácté k "letnímu spánku", jenž má zpomalit jeho odtávání.

Cílem záchranné akce je podle jejího šéfa Franka Hubera odvedení dešťové vody a odražení slunečního záření. "Tak zůstává sníh na ledovci ležet a chrání pod ním ležící led," vysvětlil Huber, jehož tým začal s pokrýváním 6000 metrů čtverečních sněhové plochy navzdory dnešní mlze a chladnému počasí. Jako přirozená ochrana trvalého ledu slouží právě samotný sníh. Proto je součástí opatření i přihrnování sněhu rolbami z okolí ledovce.

Roztažení izolačních plachet, které k sobě musí být přivázány a zatíženy dřevěnými trámy, prý potrvá téměř dva týdny. Přikrytím má být před táním zachráněno zhruba 80 tisíc kubických metrů ledu, který mimo léto skýtá jedinou příležitost k ledovcovému lyžování v Německu. V létě se už ale na Schneeferneru nelyžuje.

Během extrémně horkého srpna 2003 z ledovce odtékalo denně na 35.000 metrů krychlových vody, což je zhruba desetina denní průměrné spotřeby vody celého Mnichova.

S pokrýváním ledovce se však začalo už v roce 1993. Zahaluje se však jen zlomek z celkové plochy více než 30 hektarů rozlehlého ledovce, jenž měl ještě v 19. století rozlohu kolem 300 hektarů.

Reflexní plachty se údajně pokládají přednostně na ty části, které by, vydány napospas přirozeným podmínkám, zmizely nejrychleji. Kritici však tvrdí, že hlavním důvodem opatření je zachování místního lyžařského areálu.

Na celkovou životnost ledovce pokládání plachet skutečně velký vliv nemá, neboť zachrání jen zhruba procento z množství ledu, který zřejmě odtaje na nechráněných místech. Podle odhadů expertů Schneeferner úplně zmizí nejpozději v roce 2030.

Ledovce jsou extrémně citlivé na klimatické změny. Zmenšují se od počátku průmyslového věku a patří mezi nejohroženější ekosystémy světa.