Správná diagnóza byla stanovena až před třemi lety. Prostřednictvím speciálního počítače, který pro něho odborníci zkonstruovali, to sdělil v interview pro německý týdeník Der Spiegel.
Houben měl v roce 1983 autonehodu, po níž upadl do zdánlivého kómatu, ve kterém byl 23 let. Jeho rodina však věřila, že je při vědomí, hledala stále novou pomoc a nakonec před třemi lety neurolog Steven Laureys z univerzity v Lutychu zjistil, že dosavadní diagnózy byly chybné a že pacientův mozek je netknutý. Naučil pak Houbena komunikovat prostřednictvím speciálního počítače.
"Křičel jsem, ale nevycházel ze mě žádný zvuk," uvedl Houben v interview. Slyšel prý vše okolo, ale nemohl reagovat. "Byl jsem svědkem svého vlastního utrpení, když se na mě lékaři a sestry snažili mluvit a nakonec to vzdávali."
Za nejhorší označil den, kdy mu matka a sestra přišly říct o smrti otce. Chtěl plakat, ale jeho tělo nereagovalo.
Čas trávil meditací. "Celou dobu jsem snil o lepším životě. Zmarnění je příliš slabé slovo k označení toho, co jsem cítil," uvedl. "Nikdy nezapomenu na den, kdy konečně zjistili, co je tu špatně, to bylo mé druhé zrození," dodal.
Dnes se tento někdejší student inženýrství a milovník bojových sportů stále nemůže hýbat, ale díky speciálnímu přístroji umístěnému nad postelí může číst a je prostřednictvím počítače schopen komunikovat se světem.
"Chci číst, mluvit přes počítač s přáteli, těšit se ze života, když teď lidé vědí, že nejsem mrtvý," napsal pro Der Spiegel.
Houben měl v roce 1983 autonehodu, po níž upadl do zdánlivého kómatu, ve kterém byl 23 let. Jeho rodina však věřila, že je při vědomí, hledala stále novou pomoc a nakonec před třemi lety neurolog Steven Laureys z univerzity v Lutychu zjistil, že dosavadní diagnózy byly chybné a že pacientův mozek je netknutý. Naučil pak Houbena komunikovat prostřednictvím speciálního počítače.
"Křičel jsem, ale nevycházel ze mě žádný zvuk," uvedl Houben v interview. Slyšel prý vše okolo, ale nemohl reagovat. "Byl jsem svědkem svého vlastního utrpení, když se na mě lékaři a sestry snažili mluvit a nakonec to vzdávali."
Za nejhorší označil den, kdy mu matka a sestra přišly říct o smrti otce. Chtěl plakat, ale jeho tělo nereagovalo.
Čas trávil meditací. "Celou dobu jsem snil o lepším životě. Zmarnění je příliš slabé slovo k označení toho, co jsem cítil," uvedl. "Nikdy nezapomenu na den, kdy konečně zjistili, co je tu špatně, to bylo mé druhé zrození," dodal.
Dnes se tento někdejší student inženýrství a milovník bojových sportů stále nemůže hýbat, ale díky speciálnímu přístroji umístěnému nad postelí může číst a je prostřednictvím počítače schopen komunikovat se světem.
"Chci číst, mluvit přes počítač s přáteli, těšit se ze života, když teď lidé vědí, že nejsem mrtvý," napsal pro Der Spiegel.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
