Dhanandžaj Mohabej z indické geologické služby našel 67 milionů let starou fosílii už v roce 1987, ale nebyl schopen rozeznat více než vaječné skořápky a končetiny. Nález nakonec prozkoumali odborníci z Michiganské univerzity, kterým se podařilo identifikovat nejen 3,5 metru dlouhého hada, ale i jeho kosti, rozbitá dinosauří vejce a kosterní ostatky půlmetrového vylíhlého mláděte.
Nález, o němž vědci informují v úterním vydání časopisu PLoS Biology, poskytuje první důkaz o tom, že pradávní hadi se živili i vejci a čerstvě vylíhlými mláďaty sauropodních dinosaurů. Byli tedy jedněmi z mála predátorů, jejichž kořistí se stávali dlouhokrcí býložraví obři.
Vědci také došli k závěru, že před stem milionů let si hadi vyvinuli pohyblivé čelisti podobné jako například u dnešních zmijí a hroznýšů.
Podle Ašoka Sahniho z indické akademie věd je objev významný nejen tím, že se zachovaly zkamenělé kosti v místě s vejci, ale také napovídá o tom, jak se chovali raně evoluční hadi a jak velkou kořist si vybírali.
Mohabej přišel s teorií, že had nazvaný Sanajeh indicus se připlazil k hnízdu a právě polykal mládě vylíhlé z vejce, když se přihnala bouře nebo jiný živel a celou scénu přikryl vrstvami usazenin. "Domníváme se, že mláďata právě opustila skořápku a jejich pohyby přilákaly hada," poznamenal. Podle Michaela Bentona z univerzity v britském Bristolu je ale možné, že had naopak u hnízda čekal, až se mláďata vyklubou.
Místo nálezu v západoindickém státě Gudžarát už vědcům poskytlo další fosilizovaná hnízda sauropodů a další dva druhy hadů.
