Probíhá právní bitva o rukopis, v němž Gregor Mendel popsal zákony dědičnosti

Mendel prováděl své slavné pokusy s křížením hrachu v brněnském klášteře, kde také sepsal zákony dědičnosti. Do současnosti se dochoval rukopis přednášky z roku 1865, v níž Mendel vysvětloval své hlavní dílo. Teprve 16 let po vědcově smrti však badatelé znovu objevili Mendelovy zákony a uvědomili si, že je tento mnich předešel.

Mendelův rukopis uchovával tou dobou brněnský přírodovědný spolek, ale roku 1911 našel jistý učitel spis v koši na odpadky, zachránil jej a znovu zařadil mezi spisy společnosti. Po roce 1945 byly zápisky považovány za ztracené.

V roce 1988 se rukopis podle amerického deníku The New York Times dostal z Prahy do rukou německého augustiniánského mnicha a zároveň potomka Mendelovy rodiny, pátera Clemense. Poslal mu jej prý nejmenovaný mnich s tím, aby se jako památka dostal do držení rodiny. Páter Clemens ve snaze držení dokumentu legalizovat založil v roce 2001 s osmi dalšími členy rodiny společnost na zachování dokumentu jako německého kulturního dědictví, a rukopis byl uložen v bankovním sejfu v Darmstadtu.

Augustiniáni chtějí rukopis získat zpět

Církevní řád augustiniánů podle informací amerického listu údajně už roky usiluje o to, aby mohl rukopis získat a uložit jej ve Vídni. Dokonce prý podle členky rodinné společnosti Marie Schmidtové vyvíjel "otřesný nátlak" na pátera Clemense. "Hrozili, že ho vyhodí z kláštera. Bratranci mého otce je 77 let a nemá žádný majetek. Přišel by tak o byt i auto, které má k dispozici," řekla podle amerického listu.

Představený vídeňského kláštera augustiniánů páter Dominic však nařčení ve středečním vydání rakouského deníku Die Presse odmítl. Podle něj dostal páter Clemens rukopis s tím, že "se má o něj starat jako augustinián - nemá to nic společného s Mendelovou rodinou". Rukopis podle Dominika nepatří ani brněnskému přírodovědnému spolku; Mendelovi prý byl nejspíš vrácen tiskařem spolu s prvním otiskem čtyřicetikusového vydání, jak bylo tehdy zvykem, ale majetek je to odevždy augustiniánů, řekl.

Páter Clemens později začal podle NYT postupně měnit příběh o vlastnictví rukopisu, připustil možnost, že skutečnými vlastníky jsou augustiniáni, a rozhořčil tak členy rodinné společnosti. Těm nebylo jasné, proč si rukopis nejprve 11 let nechal a pak je přemlouval k založení společenství, pokud si myslel, že dokument patří řádu. Rodinná společnost se rozpoltila a část se rozhodla Clemensovi vyhovět. Vyzvedla 9. května rukopis ze sejfu a předala jej Clemensovi ve Stuttgartu. Ten uvědomil vídeňského představeného Dominika, že si má pro něj 11. května přijet.

Část rodiny chce rukopis zařadit na seznam německého kulturního dědictví

Když se to dozvěděla druhá část rodinného společenství, upozornila státní orgány na snahu "vyvézt německé kulturní dědictví" ze země. Řád poté rukopis uložil u svého právního zástupce ve Stuttgartu a ministerstvo vědy, výzkumu a umění spolkové země Bádensko-Württembersko má rozhodnout, zda je rukopis pravý a zda má být zařazen na seznam kulturního dědictví, které nesmí být vyvezeno ze země. Schmidtová a s ní sympatizující část rodiny chce raději než mnichům dát rukopis Sudetoněmeckému krajanskému sdružení v Mnichově nebo univerzitě v Heidelbergu.

Vedle Mendelových potomků žijících v Německu a řádu augustiniánů v Rakousku uplatnilo vlastnické nároky na Mendelův rukopis i Česko. Mendel uskutečňoval své výzkumy na Moravě, proto patří tam, uvedl podle rakouské agentury APA jistý český právník.

Místopředseda výboru Poslanecké sněmovny pro životní prostředí Robin Böhnisch se 18. května dopisem obrátil na ministra zahraničí Jana Kohouta a ministra kultury Václava Riedlbaucha se žádostí o stanovisko k rozhodnutí bádensko-württenberského ministerstva z 10. května 2010, kterým zakázalo návrat rukopisu Gregora Mendela jeho nárokujícímu českému vlastníku - Augustiniánskému opatství na Starém Brně.

Předběžné rozhodnutí německých orgánů je podle něj nebezpečné, neboť má snahu dovodit německé kulturní dědictví ne z toho, zda vzniklo v Německu, ale že jeho původcem je německy hovořící osoba a že památka se několik let nachází v Německu. "To vytváří nejistotu pro naše kulturní památky, které budou zapůjčeny do Německa tím, že mohou být zajištěny s tvrzením, že autor díla byl Němec původem, byť v Německu nežil," napsal Böhnisch v dopise ministrům, umístěném na webu.