Exkluzivní test: Nintendo 3DS otevírá okno do budoucnosti, ale bolí z něj prsty

Nintendo začalo prodávat první kapesní konzoli “nové generace”. Nintendo 3DS je pro japonskou firmu extrémně důležité, protože tradiční oblast videoher do kapsy čelí silnému tlaku ze strany mobilních telefonů. Nintendo proto sází ze všeho nejvíce na výrazný rozlišovací prvek - trojrozměrný obraz bez brýlí.

V redakci HN a iHNedu jsme měli možnost Nintendo 3DS vyzkoušet a po čtyřech dnech intenzivního testování máme verdikt: Nintendo 3DS je pěkné a při hraní snadno zapomenete na čas. Má ale dva nedostatky - při delším hraní se projeví nedokonalá ergonomie zařízení a 3D obraz unavuje oči.

Samostatnou otázkou je cena. Sedm tisíc korun je za kapesní hračku dost peněz, ale při započtení 3D displeje a výbavy, kterou hráči dostanou, není cena přehnaná. O dva tisíce levněji se dá koupit PlayStation Portable Go, která nabízí v nižší ceně 10 plných her a obdobný výkon. Samozřejmě bez 3D. Konkurencí jsou i chytré telefony nebo iPod Touch, na kterém jde pustit většina her pro iPhone a který v základní verzi stojí necelých šest tisíc korun. jak se bude prodávat se uvidí. Začne to v pátek 25. 3. ve stejný den, ve který Apple začne v Česku prodávat iPad 2.

Dvě obrazovky, spousta tlačítek a senzorů

 Nintendo 3DS má přinést novou generaci her do kapsy, ale na první pohled tak nevypadá. Vlastně vypadá stejně jako staré známé kapesní Nintendo DS. zařízení je asi o centimetr na obou stranách větší než chytré mobilní telefony se 4” displejem a dvakrát až třikrát tak tlusté a dvakrát tak těžké, váží skoro čtvrt kila. Za většími rozměry stojí dvojice obrazovek, které se objeví po rozevření přístroje. Spodní obrazovka je dotyková, nad ní je hlavní herní obrazovka, která v případě Nintenda 3DS nabízí iluzi 3D prostoru bez speciálních býlí.

Další změny zahrnují dvojici čoček na zadní straně přístroje, které slouží pro snímání 3D videa a fotografií i pro snímání okolního prostředí ve hrách, které pracují s rozšířenou realitou. To znamená, že na reálné pozadí doplní animované postavičky a další grafiku. Uvnitř se Nintendo 3DS dočkalo rychlejších součástek a také nových senzorů, které stejně jako v mobilních telefonech umožní ovládání her náklonem zařízení.  Nechybí ani krokoměr, který sleduje pohyb hráče i když je zařízení v režimu spánku. Fyzickou aktivitu Nintendo odměňuje body, které lze použít ve hrách pro získání různých bonusů. Navíc chůzi hráče monitoruje a zaznamenává dlouhodobě, což potěší ve chvíli, kdy chcete hubnout.

Oproti původnímu kapesnímu Nintendu přibyl nový ovládací prvek - malý analogový ovladač pohybu. Ten doplňuje standardní směrový kříž a čtveřici tlačítek A, B, Y, X, a dvě tlačítka na zadní hraně zařízení, která slouží ve hrách i jako spoušť fotoaparátu. Právě tlačítek se ale týká největší kritika Nintenda 3DS. Nejpoužívanější tlačítko A je umístěné tak blízko pravé hraně přístroje, že vás po chvíli hraní nutně začne bolet palec zkroucený do nepřirozené polohy

Data se v případě Nintenda 3DS ukládají na standardní SD karty. Na jednu kartu lze ukládat pozice ve hrách, fotografie i videa. Samotné hry jsou uložené na speciálních kartách s kapacitou 2 GB. Dobrou zprávou je, že do Nintenda 3DS je možné vložit i hry pro starší Nintendo DS. kritiku si naopak zaslouží výdrž baterie. S aktivovaným 3D režimem se při hraní dostanete jen na necelé čtyři hodiny provozu.

3D v první řadě

 Lidé nemají rádi brýle. Obroučky s LCD displeji místo skel jsou hlavní důvod, proč velká část zákazníků odmítá vůbec vyzkoušet stereoskopický 3D obraz na televizorech. Kapesní hračka Nintendo 3DS ukazuje, že brýle nejsou nutné. Iluzi prostoru lze vytvořit i jinou technologií, než je přepínání obrazu pro každé oko zvlášť aktivními nebo pasivními brýlemi. Stačí použít speciální filtr před obrazovku.

Model, který Nintendo zvolilo, od počátku vyvolával nedůvěru. Technologie, která používá sadu miniaturních čoček, které vychylují obraz dvěma směry, pro každé oko zvlášť, má totiž spoustu omezení. Pokud si nedokážete představit, jak to funguje, vzpomeňte si ne “trojrozměrná” pravítka nebo nálepky, které byly populární už před dvaceti, třiceti lety. Displej Nintenda 3DS funguje na podobném principu. To znamená, že pro vytvoření iluze prostoru musíte na displej koukat z konkrétního úhlu a vzdálenosti. Pokud pohnete hlavou, iluze se ztratí a obraz bude rozmazaný.

Nintendo se s omezením technologie 3D obrazu bez brýlí vyrovnává lépe, než se dalo čekat z ukázek konkurenčních 3D obrazovek na CES 2011. Obraz je ostřejší, i přes relativně nízké rozlišení, a 3D efekt je výrazný. Funguje zejména hloubka obrazu. vystupování předmětů z obrazovky ven je sporadické. To je ale výsledek rozhodnutí vývojářů. Pokud totiž obraz má vystupovat ven,neměly by v zorném poli být okraje displeje.  V aplikacích, které podporují volné sledování 3D prostoru se ale dočkáte i toho, že z displeje Nintenda bude vykukovat panáček Mario.

Pozitivní dojem je ale nutné brát s rezervou - je to dobré vzhledem k stavu, ve kterém se daná technologie nachází a vzhledem k omezením, které Nintendo 3DS má. Ve srovnání s hraním 3D her na 50” plazmě je kapesní varianta bez brýlí jen krátkodobé rozptýlení, které hodně namáhá oči. Už po deseti dvaceti minutách si budete muset trochu odpočinout a 3D efekt vypnout.  Dokud ale oči drží, je efekt opravdu působivý a v některých hrách má navíc skutečný smysl, kdy díky naklánění přístroje můžete “nakukovat za roh”.

Společenská konzole

 Nintendo nabízí možnost připojení k internetu prostřednictvím WiFi sítě. Připojení slouží k online hraní s dalšími lidmi, ke stahování nových her nebo multimediálního obsahu. Nintendo k běžnému využití bezdrátové sítě přidalo i dvě vlastní funkce, které z 3DS dělají společenskou hračku. Funkce Streetpass dovoluje hrám v konzoli žít vlastním životem, i když je přístroj zavřený. Pokud na ulici potkáte někoho, kdo má také 3DS, konzole si automaticky, pokud to povolíte, vymění různé informace.

V případě hry Street Fighter IV 3D Edition například dojde k automatickému souboji mezi oblíbenými postavami. Souboj se pak po otevření konzole překvapenému majiteli přehraje. Stejným způsobem by mělo jít také nastavit obchodování s předměty z her, kdy nepotřebné věci budete moci automaticky prodat respektive koupit ty, které jste v průběhu hry zatím nedokázali získat.

Druhá funkce Spotpas umožňuje stahovat nový obsah do her z konkrétních WiFi hhotspotů. to znamená, že pokud třeba přijdete se svým Nintendem do prodejny videoher, stáhnou se vám do zařízení speciální bonusy, které nabízí tato prodejna. Tuto funkci podle Nintenda využijí hlavně prodejci ve spolupráci s vydavateli her při zahájení prodeje nových titulů, aby nalákali co nejvíce zájemců.

Vybavení na jedničku

 Opravdovou chválu si Nintendo zaslouží za to, jak svou novou hračku vypravilo do světa. Už při vybalení potěší hlavně stojánek na stůl, ke kterému se zezadu připevní napájecí adaptér a stojánek funguje jako dobíjecí stanice. V balení je také SD karta s kapacitou 2 GB, což je dostatečná kapacit a i na ukládání fotografií ve 3D, - nízké rozlišení fotek totiž neklade velké nároky na kapacitu

Podobně, jako to udělalo s úspěšnou domácí konzolí Wii, nabízí k Nintendu 3DS rovnou dvě hry, které ukazují, co všechno zařízení dokáže, hlavně s důrazem na rozšířenou realitu. Ve hříčce Faceraiders hráč musí nejprve vyfotit svou nebo cizí tvář. Z fotografie hra vytvoří 3D model, který opatří helmou s vrtulkou a hráč pak musí otáčením Nintenda 3DS do stran hledat tyto ksichtíky a sestřelovat. Díky kamerám na přední straně zařízení přitom kolem sebe vidí reálné prostředí, které navíc může nepřesnou střelbou lehce zdemolovat, naštěstí jen virtuálně.

Ještě působivější je sada hříček ARGames, písmena AR jsou přitom zkratkou pro “rozšířenou realitu”. V tomto případě je ale místo fotografií lidských tváří potřeba papírová karta. v balení s konzolí jich je šest, jedna s otazníkem a další s obrázky postaviček slavných her v čele s instalatérem Mariem a prasátkem Kirbym.

Klíčem k většině hráček je právě karta s otazníkem. Stačí ji položit na stůl nebo jinou plochu a dívat se na ni prostřednictvím 3D fotoaparátu. Stůl se během chvilky změní ve střelnici nebo hřiště, na kterém se kombinuje minigolf s kulečníkem. Nechybí ani virtuální rybaření na vašem vlastním stole.

Pokud použijete i karty s postavičkami, dostanete se do fotografovacího režimu, kdy můžete vytvářet různé fotografie herních postav, jak spolu řádí. V tomto režimu je nejvíce patrný efekt vyskakování obrazu z displeje, to pokus se se na karty díváte seshora.

Podobné hry nabízí například domácí konzole PlayStation s kamerkou EyeToy, ale v kapesním podání jsou hrátky s rozšířenou realitou zábavnější a rozmanitější. jen člověk musí počítat s tím, že se na něj případné okolí v prostředcích MHD bude dívat trochu divně.