EKONOM: Družice jsou vesmírní slídilové, ale hlavně hlídači i pomocníci

Envisat pomáhal například s monitorováním škod během přírodních katastrof. Jeho životnost předčasně ukončila porucha a v tuto chvíli za něj adekvátní náhrada chybí. "Pocítili jsme to například po nedávném zemětřesení v Itálii," říká Volker Liebig, ředitel oddělení Evropské kosmické agentury pro sledování Země. Situace by se měla zlepšit v druhé polovině příštího roku, kdy z evropského kosmo­dromu ve Francouzské Guyaně odstartují první tři Sentinely.

Sledování Země z kosmu není nijak levnou záležitostí. Celý projekt GMES (v rámci něhož se kromě Sentinelů vyvíjí i několik dalších družic), přijde Evropu během sedmi let na bilion eur. Jeho přípravy si už vyžádaly kolem tří miliard eur. Jen první rok provozu tří Sentinelů bude stát 175 milionů eur. Financování je ovšem podle serveru spacenews.com zajištěné jen do poloviny roku 2014, o dalších zdrojích musí Evropská komise a Evropská kosmická agentura teprve jednat.

Družice ovšem mají mnohem širší využití. Lidé si asi nejsnáze vybaví televizní přenosy z druhého konce světa, případně satelitní telefonické či internetové spojení odlehlých oblastí, kde jsou jiné formy telekomunikace těžko dostupné. Zajišťují je satelity na takzvané geostacionární dráze ve výšce kolem 35 800 km nad zemským povrchem. Právě v této výšce obíhají v souladu s fyzikálními zákony přesně takovou rychlostí, že to při pohledu ze Země vypadá, jako by "visely" stále nad jedním bodem. Díky tomu na ně lze namířit domácí parabolické antény a přijímat například televizní vysílání.

V posledních letech se do širokého povědomí dostala také satelitní navigace. Systém GPS (Global Positioning System) vypočítává polohu a nadmořskou výšku podle polohy nejméně tří družic, na které musí přijímač "vidět". Celkem jich kolem zeměkoule krouží 24, z toho tři jsou záložní.

Tento systém umožňuje mnohem více než jen neztratit se v lese nebo při jízdě neznámým velkoměstem. Leckde slouží také ke sledování nákladní dopravy a vybírání mýtného. Satelitní navigaci využívají pochopitelně lodě, ale také letadla při startu a přistání. V zahraničí slouží také zemědělcům. Traktory díky GPS dokážou jezdit na přesnost jediného palce, takže už jejich řidiči nemusejí řešit, kterou část pole už oseli či pohnojili a kterou nikoli. V současné době se za tyto GPS aplikace v zemědělství utratí ročně 400 milionů dolarů.

Americký navigační systém ale není jediný - Rusko má svůj vlastní systém GLONASS, který zatím není přístupný veřejnosti, Čína buduje podobnou satelitní síť pod názvem Compass a Evropanům jistě není neznámý pojem Galileo. Tento ryze civilní systém vyvíjí Evropská komise ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou, ale projekt zatím postupuje pomaleji, než se čekalo.

VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 2. SRPNA, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE: