Zajdu na rande s virtuální Dorou

Pracujeme na Tovární čtvrti Crime City. Narativní modul vygeneroval půl milionu příběhů, které se tam můžou odehrát. Vládní modul z toho okamžitě odstranil čtyři sta padesát scénářů, které připomínají minulé, současné či plánované vládní akce. Umělá inteligence mi nemá právo říct, které to byly. Je to trapné, mohl bych si snadno vizualizovat narativní prostor a podívat se, kde to vykousalo díry, ale nechci přijít o vývojářskou licenci. Ven stejně nechodím, takže mě nezajímá, co vláda dělá. Dokud mám licenci a připojení, jsem v klidu.

Umělé postavy Tovární čtvrti si stěžují, že je hráči snadno likvidují. Vyřeším to tak, že jim stáhnu IQ o 30 bodů a je po problémech.

Předtím, než skončí směna, si chci ještě splnit přání: Do Neutrální zóny si přidám Petru, se kterou jsem kdysi chodil. Chci mít s kým pokecat. Nechávám systém, ať ze sítě načte její fotky a vymodeluje postavu. Potom skenuji sociální sítě a z dat generuji její psychologický model.

Právní modul svítí červeně: Lidé mají stále copyright na svoje jméno a současnou podobu. Upravuji věk Petry na dvacet let a přejmenovávám ji na Doru. Teď svítí oranžově linker, protože psychologický model neodpovídá dvacítce. Překompiluji psychologii a linker je zelený. Právní modul svítí žlutě: Tohle už projde, i když v některých zemích by s tím mohl být ještě problém.

Osazuji Doru do baru. Teď tam pracuje jako servírka. Nastavím ji tak, že k ostatním hráčům bude odtažitá, ale k mému avatarovi vstřícná. Nechci se o ni přetahovat s puberťáky.

Směna skončila. Odpojuji se z práce. Vizualizátor zprůhlední a já na okamžik vidím reálný svět. Nezajímá mě, je fádní a nudný.

Konečně startuje imerzivní modul a já se ocitám v ulicích Crime City. Odmítnu menu se zbraněmi, dneska si nechci hrát na hrdinu. Zastavuji taxi, to mě bezpečně doveze k Neutrální zóně. Dneska budu mít po dlouhé době zase rande.

Michal Rybka je redaktorem časopisu Level, který se zabývá počítačovými hrami.