Co užitečného jsi se dnes naučil?

Pro mnoho rodičů, žáků a studentů jsou školy jen systém překážek, které je třeba úspěšně překonat při cestě za titulem, k maturitě, na další stupeň vzdělávání, do vyššího ročníku nebo k lepšímu uplatnění na trhu práce. Už méně nebo dokonce vůbec neřeší, co se naučí a zda to bude opravdu v životě užitečné. Že přeháním? Vždyť ale nejobvyklejší dotaz rodičů zní: „Jakou jsi dnes ve škole dostal známku?“ A kolikrát jste se ptali svých dětí: „Co ses dnes ve škole naučil?“ Anebo dokonce: „Co užitečného pro život jsi se dnes naučil?“ A na kolika třídních schůzkách se řeší, co se žáci učí a k čemu jim to bude dobré? Tedy dobré v životě, ne k tomu, aby nedostali pětku, složili přijímací zkoušky nebo maturitu. Ostatně na to si stále více stěžují učitelé. Žáci se nechtějí učit, a rodiče chtějí jedničky.

Jen špičkou ledovce jsou podvodné a kupované tituly. Zájemcům o ně přece nejde o vzdělání, ale jen o ten titul. Ale o pouhý titul nejde jen jim, ale i mnohým dalším studentům. Ti to ovšem řeší legálně tím, že skládají zkoušky. Nikoliv však proto, že věří, že se něco užitečného naučí, ale prostě proto, že to jsou nějaké překážky nastavené na cestě ke kýženému titulu. Jinou ilustrací, jak už máme tenhle systém pod kůží, je zápisné, které má nahradit školné. Zápisné je ale přece jen nějaký administrativní poplatek za překonání jedné z překážek na cestě k titulu. O co lépe by znělo: poplatek za zkvalitnění výuky. Ale chce to někdo?

Stav českého vzdělání formuje poptávka a očekávání rodičů, žáků, studentů. Pokud totiž od škol chceme jen titul, vyhnout se problémům, ohlídat děti a mnohý hledá jen cesty, jak překonat překážky školou kladené, ale skutečné vzdělání ho nezajímá, nemůže se mnoho změnit. Školám od základních po vysoké pak totiž nezbývá než se takové poptávce přizpůsobit.

Chceme-li to změnit, musíme přesvědčit rodiče, žáky, studenty, že nepotřebují tituly, ale skutečné vzdělání. Ve Španělsku už to nejspíš vědí, protože nezaměstnanost absolventů vysokých škol je 35 %, titul už očividně nestačí. A i u nás už řada firem nezakládá svoji personální politiku na titulech, ale na zkoumání toho, co uchazeči opravdu umí.