V posledních letech se klimatologie stala, bohužel, zbraní v ideologickém a politickém boji. Na jedné straně stojí lidé, které osobně nazývám klimaalarmisty. Straší nás blížící se destrukcí klimatického systému (sami často používají termín „klimatický rozvrat“), žádají co nejrychlejší přechod k tzv. obnovitelným zdrojům energie a ani jaderná energetika, která není založena na spalování fosilních paliv, jim není dost dobrá.

Výsledky klimatologického výzkumu často dezinterpretují tak, aby budily zdání, že takovou ideologii podporují. Jasným důkazem jsou „závazky“, jako třeba nepřipustit zvýšení globální průměrné teploty o více než 2 °C oproti předindustriálnímu období. Takový limit je čistě ideologický, nemá oporu ve výsledcích klimatologického výzkumu a navíc je už řadu let jasné, že jde o cíl nereálný.

Na druhé straně stojí lidé, kteří sami sebe nazývají klimaskeptiky. Ti naopak často zpochybňují klimatologii jako takovou a její základní poznatky, aniž by měli odpovídající znalosti o procesech probíhajících v klimatickém systému. Odmítají fyzikálně jasnou věc, že zvyšování koncentrací skleníkových plynů musí v důsledku znamenat zvyšování globální průměrné teploty. Když už se jim nepodařilo zpochybnit naměřené oteplování v posledních asi sto letech, hledají jeho příčiny, kde se jen dá: ve sluneční aktivitě (ale ta v posledních desetiletích neroste), v kosmickém záření (nedoložená teorie)… Jen na skleníkové plyny cíleně „zapomínají“, aby nemuseli uznat možnou souvislost oteplování s činností člověka.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se