Ryb ubývá, moře trpí a rybáři pláčou

Co by se stalo, kdyby z moří zmizela většina ryb? Jak by se změnil mořský ekosystém, jaký dopad by to mělo na ekonomiky přímořských států, čím bychom nahradili rybí maso na svém jídelníčku? Tyto otázky nejsou pouze teoretické, jakkoli absurdně mohou znít. Populace lovených ryb se trvale snižují a mnohé už prodělaly kolaps. Rybáři se stali obětí vlastního úspěchu, ale nedoplácejí na to zdaleka pouze oni.

Hrozí, že ryby zmizí z našich jídelních stolů a oceány se promění ve vodní pouště. Co pro to mohou udělat vlády a nadnárodní instituce? Co sami rybáři? Leží budoucnost v akvakulturách? Nebo v lepším systému regulací? A co my? Podle čeho máme vybírat ryby v supermarketech a na jídelních lístcích restaurací? V následujících dnech toto téma prozkoumáme z nejrůznějších zorných úhlů…

Škrtněte Čínu, spatříte úpadek

Průměrná spotřeba ryb a mořských plodů se celosvětově blíží dvaceti kilogramům ročně, což je třikrát více než v roce 1950. Odborníci na zdravou výživu jásají, ale tento trend má i své negativní důsledky. Zvláště vezmeme-li v úvahu rostoucí lidskou populaci. V roce 1950 obývalo planetu 2,5 miliardy lidí, dnes nás je přes sedm miliard.

Před šedesáti lety rybáři z moří, jezer, rybníků a řek vylovili 19 milionů tun ryb, v roce 2010 už 148 milionů tun (včetně chovu v akvakulturách). Z toho by se mohlo zdát, že rybářský průmysl utěšeně roste. Jenomže detailnější pohled na data odhalí, že naprostou většinu růstu má v posledních 25 letech na kontě Čína, jejíž vody jako jediné ještě nebyly tak proloveny. Dnes má tato země na světové produkci ryb a mořských plodů více než třetinový podíl.

Posledních 15 let stagnuje i čínský rybolov a většina růstu jde na účet chovu ryb v akvakulturách – jak sladkovodních, tak mořských. Ty s sebou nesou vlastní problémy, především silné znečištění vod a nutnost podávat rybám natěsnaných v malém prostoru antibiotika. Dnes z akvakultur pochází čtyřicet procent celosvětové produkce ryb a mořských plodů.