Sousedovy husy a vylovené oceány

Plástovická Blata odnepaměti sloužila k pastvě krav a jiného dobytka a poskytovala tak vesničanům živobytí. Vesnice se ale rozrostla a selky začaly na Blata vyhánět hejna hus, které vytrhávají rostlinky i s kořínky. Na místech, kde dříve rostla vysoká zelená tráva, zbývají dneska jen zežloutlé chomáče mezi kamením. Jakub Krušný svou ženu už kolikrát žádal, ať husy na Blata nepouští. Tvrdohlavá selka je ale neoblomná: "Co blázníš? Víš kolik za husy dostaneme peněz? Jozífek potřebuje tolary na studia a dcery nemají co na sebe. A když na Blata nepošleme naše husy, vyžerou tam trávu husy sousedů. Tak jakýpak řeči."

Takto nějak, ale stokrát bohatším jazykem, popsal před první světovou válkou ve svém jihočeském románě Mlhy na Blatech Karel Klostermann problém, který později ekolog Garrett Hardin proslavil pod názvem “tragédie obecní pastviny”. Obecní pastvinou se rozumí statek splňující dvě základní podmínky. Za prvé: je obtížné či nákladné někoho vyloučit z jeho užívání. Za druhé: pokud jej využívá příliš mnoho lidí, začne každému z nich přinášet menší a menší užitek a v krajním případě se zcela zničí.