Obrozenci pohrdli jazykem svých současníků a za základ moderní češtiny si vzali jazyk v té době už 200 let starý. „Pokleslá“ čeština navzdory jejich úsilí přežila, takže dnes se do jednoho jazyka rodíme a druhý, ten oficiální, se musíme pracně učit. Není důvod podobnou chybu opakovat. Místo nařizování jediné správné podoby jazyka by se dnes jazykovědci měli soustředit na popis té češtiny, kterou skutečně píšeme a mluvíme, a nabízet širší paletu možností, jak s jazykem zacházet.
Jeden můj kolega, který se dlouhodobě zabývá starší češtinou, mě nedávno upozornil na zajímavý fenomén. Ještě v 16. a 17. století bylo běžné, že jeden text obsahoval řadu různých jazykových variant téhož jevu. Ať už se jednalo o pravopisnou nebo morfologickou podobu, bylo tehdy běžné, že autor měl v případě možnosti výběru relativně volnou ruku, jakou jazykovou variantu daného slova napíše.
Ještě na vás čeká 90 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.