Na obranu české jazykovědy

Polemika o spisovnosti a úkolech jazykovědy na těchto stránkách se utěšeně rozrůstá. Na text Václava Cvrčka „Čeština je živel, dopřejme jí volnost" odpověděly hned tři texty. Následovala Cvrčkova odpověď, reagující na některé podněty a přinášející některá nová tvrzení. Nedá mi to a přicházím s další troškou do mlýna.

Česká jazykověda – agresivní a nepoučená?

Přečte-li si člověk, který nesleduje dění v naší jazykovědě, text „Kultivovanost nezajistí hlídání koncovek“, získá o ní asi následující obrázek. Jazykovědci, mezi nimiž rezonuje v nemalé míře názor, že by měli být strážci jazykové kultury, se snaží regulovat jazyk a intervenovat do něj. Zaměřují se přitom zejména na oblast morfologie a pravopisu (protože ty lze regulovat snadno) a téměř bez komentáře přecházejí drtivou většinu toho, co dělá jazykový projev kultivovaným. Tato činnost je ve výsledku spíše škodlivá, protože odvádí mluvčí od jasnosti a srozumitelnosti myšlenky, strukturace informací a výběru vhodných výrazů. Prostředky jazykovědců jsou značně sofistikované: zneužívá se označování některých výrazů jako nespisovných, popř. se o některých jevech významně mlčí. Václav Cvrček před tím důrazně varuje a vyzývá jazykovědce, aby z těchto pozic jednoznačně ustoupili.