Vzdělání:
- Získal titul bakaláře z matematiky a ekonomie na Massachusetts Institute of Technology (MIT). Vystudoval biologii na Harvardově univerzitě.
Kariéra:
- Je profesorem biologie na MIT, působí také na McGovernově institutu pro výzkum mozku a v Lékařském institutu Howarda Hughese.
- V roce 2002 získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, konkrétně za popsání mechanismu buněčné smrti.
- V roce 2009 byl jmenován členem britské Královské společnosti.
- Je předsedou Společnosti pro vědu a veřejnost, která byla založena v roce 1921 a jejímž cílem je propagovat vědu.
Soukromí:
- Narodil se v Chicagu, jeho prarodiče však pocházeli z různých koutů východní Evropy - z Polska, Běloruska a Ukrajiny.
- Jeho manželka Martha je rovněž vědkyně, zabývá se zkoumáním nervového systému.
- Má jednu dceru a dva nevlastní syny.
Veřejnost i vláda musejí pochopit, k čemu je bádání dobré, říká Robert Horvitz, který v roce 2002 získal Nobelovu cenu za odhalení mechanismu buněčné smrti. Vědci by proto podle něho měli o své práci umět mluvit srozumitelně. Rozhovor týdeníku Ekonom poskytl v arizonském Phoenixu, kam přijel na světovou soutěž mladých vědců Intel ISEF, které se zúčastnilo 1600 středoškoláků ze 70 zemí se svými vynálezy.
Existují vlastnosti a povahové charakteristiky, které jsou nezbytné pro to, aby se člověk stal dobrým vědcem?
Ve výzkumu se daří lidem, kteří jsou cílevědomí, nadšení pro věc, kreativní a poctiví. Ale samozřejmě ne každý, kdo dělá dobrou vědu, má všechny tyhle vlastnosti. A na druhou stranu existují i badatelé, kteří plně odpovídají uvedenému popisu a nikdy průlomový objev neudělají.
Lze přece jen výborného badatele nějak odhalit?
Poznávacím znamením dobrého vědce je, že dovede identifikovat důležitý problém, při jehož řešení může udělat výrazné pokroky.
Jakou roli hraje při výzkumech štěstí?
Velmi významnou. I když samozřejmě věda není jen o štěstí. Znám ale hodně lidí, kteří by si zasloužili Nobelovu cenu stejně jako já, ale nedostali ji. Já byl v pravou chvíli na pravém místě. Kdybych nebyl, mohl bych sice dělat dobrou vědu, ale prestižní ocenění bych nikdy nedostal.
Myslíte si, že je dnes získání Nobelovy ceny snazší než dříve?
Tohle je a bude vždycky obtížné. Každopádně je dobře, že máme prestižní vědecké ceny. Pomáhají badatelům získat větší vliv. Znám spoustu dobrých vědců, a bylo by výborné rozpoznat a odměnit jich více. A udělat z nich minimálně takové hvězdy, jakými jsou sportovci nebo herci.
Jak vám Nobelova cena změnila život?
První rozdíl jsem pozoroval okamžitě po převzetí ocenění ve Švédsku. Všichni lidé na ulici mě najednou poznávali. Po návratu do Spojených států to už naštěstí nebylo tak výrazné. Pozoroval jsem ale i další změny. Třeba pro mé známé najednou nebyla Nobelova cena tak vzdálená, stala se něčím osobním, byli totiž v kontaktu s nobelistou.
Takže jste se začal cítit trochu jako hvězda... Ale mělo získání prestižního ocenění zároveň vliv na vaši další práci? Začal jste se chovat jinak?
Tím, že jsem získal Nobelovu cenu, jsem se sice nestal o nic chytřejší než dříve, ale lidé mi začali naslouchat. Ocenění mi otevřelo dveře na řadu důležitých míst. Začal jsem pociťovat zodpovědnost za vědu, ale i za mladé lidi, kteří se bádání věnují. A to je i důvod, proč jsem tady, kde mám možnost mluvit se středoškoláky ze sedmdesáti zemí světa, kteří se zajímají o vědu a techniku. Oni jsou budoucnost světa, a já považuji za nejdůležitější, že je mohu povzbudit v jejich práci. Kdybych ale Nobelovu cenu nezískal, studenti by nestáli frontu na můj podpis a na fotku se mnou.
- Jaký je recept na přilákání mladých lidí k vědě?
- Jak v dnešní době pomáhají vědeckému pokroku firmy?
- A je vůbec důležité, aby vědu štědře financoval stát?
Celý rozhovor s Robertem Horvitzem najdete v novém čísle týdeníku Ekonom, které vyšlo ve čtvrtek 6. června.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
