Lítačka na kreditce vypadá jako moderní nápad, není to ale žádný důvod k radosti

V rámci předvolební kampaně spustilo hlavní město Praha další pokračování nekonečného seriálu dříve známého jako Opencard, nyní Lítačka. Hlavním tahákem má být možnost nahrát předplacené jízdenky na platební kartu. Mnoho důvodů k radosti v tom ale nevidím. Naopak, je to spíše důvod k obavám a hned trojí bezpečnostní riziko.

První bezpečnostní riziko spočívá v předpokládané kvalitě informačního systému Lítačky. Jistě mohu být označen za škarohlída, ale historická zkušenost s kvalitou informačních systémů veřejné správy v Česku je dost tragická. Jistě, může se stát, že Lítačka bude naprogramovaná zcela skvěle a dokonale, ale zatím to tak nevypadá – systém se zhroutil hned po svém spuštění, protože jeho autoři a provozovatelé neočekávali takový zájem.

Pohybujeme-li se v Česku a v Praze, pak je přetížení jakéhokoliv běžného informačního systému nikoliv věcí nestandardně vysoké zátěže, ale spíše projev nedostatečné profesionality jeho tvůrců a provozovatele. Platformy běžně používané pro vývoj podobných systémů jsou na vysokou zátěž stavěné a v Praze, potažmo celé republice, prostě není dostatek uživatelů, kteří by mohli vytvořit opravdu nezvladatelnou zátěž. Existují obecně známé, standardní a prověřené technologie a postupy, které umožňují podobné systémy psát tak, aby předpokládanou zátěž zvládly bez problémů. Navíc je v dnešní době cloudové technologie možné potřebný výkon dodat prakticky okamžitě podle předpokládané i skutečné zátěže, s minimálními finančními náklady a jednoduše.

Komu všemu dáte svoji kartu do ruky?

Další bezpečnostní riziko spočívá v procesu přepravní kontroly. Až dosud se falešní revizoři – a v turistickém centru Prahy rozhodně nejde o neexistující jev – museli spokojit s hotovostními pokutami od černých pasažérů. Nyní se jejich pole působnosti výrazně rozroste. Většina současných platebních karet je bezkontaktních a umožňuje provádět platby do výše okolo 500 Kč bez jakékoliv autorizace ze strany držitele karty, tj. bez zadání PIN nebo podpisu, a to i opakovaně. Pokud tedy někomu dovolíte, aby přiblížil vaši platební kartu ke své čtečce, měli byste mu důvěřovat.

To mimochodem platí i v případě placení kartou v obchodech nebo restauracích – je lepší kartu vůbec nedávat z ruky a už vůbec nenechávat obsluhu, aby ji kamsi odnesla.