Ročně přeloží dva miliony slov, dělal Zaklínače i Cyberpunk. Práce za mnou chodí sama, říká král herních lokalizací

Terry Pratchett má svého Honzu Kantůrka, Shakespeare Martina Hilského, Michal Faber Viktora Janiše a CD Projekt s Ubisoftem mají Filipa Ženíška. Dvorní překladatel herního Geralta z Rivie, Kassandry z Assassin’s Creed a tajemné V i Johnyho Silverhanda z Cyberpunku přeloží za rok i dva miliony slov, což je více písmen a stránek, než mají zatím vydané díly Písně ledu a ohně od George R. R. Martina.

Za jiné situace jsme si mohli povídat u medoviny nad rozehranou partičkou gwintu. Nakonec jsme záludnosti překladu Cyberpunku i důvody, kvůli kterým se fanoušci nedočkali české verze nejnovějšího dílu Assassin’s Creed s Vikingy, probírali jen na dálku. Mluvili jsme také o tom, jak se vůbec hry lokalizují, proč odevzdáním přeloženého textu práce zdaleka nekončí i o rozdílech mezi herním a literárním překladem a proměně překladatele ve scenáristu a režiséra.

Ví se o vás, že jste přeložil spoustu populárních her včetně aktuálního Cyberpunku 2077. Spoustu projektů ale děláte anonymně. Kolik takových her je?

To, že mohu mluvit o překladu nějaké hry nebo se moje jméno rovnou dostane do titulků, je vzácnost. U Zaklínače jsem měl štěstí, že jsem pracoval v českém zastoupení CD Projektu. Tehdy bylo náplní mojí práce zajišťovat lokalizace. Nejprve jsem se hrabal v tabulkách, řešil termíny a rozpočty, ale brzy jsem začal překládat i sám. Přece jen jsem vystudovaný lingvista a baví mě to. Už dlouho pracuji na volné noze, ale i v případě Cyberpunku jsem o překladu mluvit mohl.

Na sociálních sítích si občas postesknete nad náhlým návalem práce, kolik her tak za rok přeložíte?

Nedávno jsem to počítal. Měl jsem na starosti překlad 2,8 milionu slov. Z toho jsem sám přeložil dva a čtvrt milionu, zbytek jsem přenechal svým kolegům. Já vlastně ani práci nesháním, nabídky za mnou chodí samy. Jen když opravdu nezvládám, tak se domluvím s někým jiným. Pak lokalizaci jen projektově řídím nebo si práci rozdělíme. Třeba Cyberpunk jsme dělali ve dvou. I to je docela málo, jiné lokalizace měly v titulcích šest i osm překladatelů. I tady jsem si ale nechal 80 procent práce a kolegyně Eliška Boudová se postarala o zbytek.