Koupit výkonnou grafickou kartu je nemožné – a ceny těch podpultových vyletěly opět vzhůru. Herní notebooky tak mají další šanci, protože nezdražily – a kromě toho proti desktopům zvládnout více věcí. To je přesně případ Gigabyte G5 KC s mobilní kartou Nvidia GeForce RTX 3060, který se dá koupit za 29 990 korun i s nainstalovanými Windows.
Už jen samotná cenovka a popis vnitřní výbavy mohou být dostatečně silným lákadlem na trhu, kde jsou výkonné počítače a herní konzole nedostatkovým zbožím. Lepší je ale vědět, do čeho přesně člověk jde a co počítač s aktuálně nejnovější generací grafických čipů od Nvidie dokáže. Pro spoustu lidí je stále překvapením i jen to, jak dobře se dá na herním notebooku pracovat. A protože cenu stlačil Gigabyte opravdu ke dnu, je lepší se seznámit i s tím, co na úplnou špičku nestačí.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekZačít můžeme u designu, který je extrémně obyčejný, ale poměrně praktický. Jediné, co prozrazuje primární zaměření notebooku, je jeho velikost – je totiž tlustší než elegantní ultrabooky. Samozřejmě i velikost obrazovky 15,6“ je typická spíše pro herní nebo multimediální notebook.
Tělo je z plastu, ale obešlo se bez výrazných „herních“ prvků, dramatických log a světýlek všude kolem. Notebook váží 2,2 kilogramu bez dobíjecího adaptéru, s ním skoro tři kila, což je opět standard této kategorie, podobně jako tloušťka 28 milimetrů. Základna notebooku má pak 36 × 26 centimetrů.
Designéři si dali práci s rozvržením konektorů, a tak ty hlavní umístili na zadní hranu počítače – je tam napájení, ethernet, HDMI a USB-C, které slouží i pro připojení displeje, ale nenabízí plnohodnotný Thunderbolt, jenž získal nový život jako nastupující standard USB 4.0. To znamená, že uživatel v případě využití notebooku v roli stolního počítače s externím displejem zapojí napájení a kabel k notebooku a třeba i USB-C adaptér pro myš a klávesnici na zadní straně. Po bocích notebooku tak netrčí žádné kabely.
Není to úplně dokonalé, protože zmenšená verze digitálně audiovizuálního rozhraní DisplayPort je na pravé straně počítače, přitom jde o způsob, jak případně připojit displeje s rozlišením nad 4K i s vyšší snímkovou frekvencí, než je 60 Hz. Na pravoboku je ještě klasický konektor USB-A a čtečka paměťových karet, což je u herního stroje trochu retro.
Levá strana obsahuje dvojici konektorů USB-A a oddělené zdířky na sluchátka a mikrofon. Celkově je tedy konektorová výbava nadprůměrná, až skvělá, škoda jen chybějícího Thunderboltu, i když ho většina potenciálních uživatelů postrádat nebude.
Zajímavá jsou i další designová rozhodnutí. Notebook má například baterii, kterou lze vyměnit bez použití speciálních nástrojů. S trochou páčení a šroubování pak lze bez návštěvy servisu doplnit druhé SSD úložiště, přidat SSD nebo klasický disk formátu 2,5“ a případně vyměnit operační paměť ve dvou slotech. To jsou věci, které ani u herních notebooků nejsou úplně samozřejmé – a možnost provozovat najednou tři úložiště je unikátní. Ovšem přístup k výměně nebo doplnění paměti byl mohl být ještě snazší, tedy bez nutnosti odmontovat celý spodní kryt.
Displej a klávesnice
Vnějšek notebooku je povedený, v podstatě bez výhrad. To, co se ukazuje po otevření notebooku, je vlastně také pěkné. Kritickým místem může být displej, ten se dá snadno pokazit. Gigabyte ale použil solidní LCD panel s Full HD rozlišením a 144Hz obnovovací frekvencí, který mezi levnými herními notebooky vypadá více než konkurenceschopně. Reálný jas se blíží 300 nitům, což je v kombinaci s matným povrchem dobrá hodnota. U většiny notebooků používám displej výhradně s maximálním jasem, tady jsem zůstal kousek pod maximem.
Ještě lépe je na tom notebook s podáním barev – displej má i bez skleněného filtru před obrazovkou dostatečně výrazné barvy díky téměř stoprocentnímu pokrytí RGB barevného prostoru, zatímco spousta levných notebook se pohybuje mezi 50 a 60 procenty pokrytí, tedy nezvládnou zobrazit skoro polovinu standardních barevných odstínů.
Pokud by to nestačilo, pak lze k notebooku najednou připojit tři externí displeje, protože všechny konektory schopné přenášet obraz lze používat souběžně i s interní obrazovkou. Osobně jsem si vystačil s jedním 4K displejem, i když jsem zkusil i televizi nebo ujetý ultraširoký displej od Dellu.
Displej má nicméně jedno slabší místo. I když je notebook vybavený slušnou grafickou kartou, obrazovka postrádá podporu funkce Nvidia G-Sync, která umí sladit snímkovou frekvenci hry s obnovovací frekvencí displeje, takže i když počítač nedokáže udržet stabilní snímkovou frekvenci, obraz zůstává naprosto plynulý.
Pod displejem to taková paráda není. Klávesnice sama o sobe je solidní, i když by bylo příjemné mít mechanické snímače s jasnější odezvou na stisk. Někomu může vadit i to, že barvu podsvícení lze zvolit jen z několika odstínů, ale to jsou detaily. Jednoznačným zklamáním je hlavně touchpad. Ten si moc nerozumí s gesty pomocí více prstů, a tak uživatel musí chtě nechtě používat spíše fyzická tlačítka pod touchpadem. Ještě lepší je sáhnout po myši.
Výbava s rozumnými kompromisy
Než se pustíme do hraní, povíme si něco o základních parametrech. Srdcem notebooku je „loňský“ procesor Intel Core i5-10500H se šesti fyzickými jádry a podporou zpracování 12 úloh najednou. Procesoru sekunduje 16 GB RAM, což je na hraní více než dost a tak akorát na náročnější práci, pokud nestříháte video v 8K rozlišení – na to tenhle notebook není ideální jako celek.
Data systém ukládá na 512GB SSD úložiště, které má solidní rychlost čtení 3,5 GB/s. Rychlost sekvenčního zápisu 808 MB/s je slabší, což je možná způsobené plným diskem v okamžiku testování. Ale to je realita. Herní notebook s kapacitou úložiště jen 500 GB bude brzy zaplněný.
Elektronika pod palbou: Kolik stojí provoz Xboxu, velké televize nebo iPhonu a jak se dá ušetřit?
Například Microsoft Flight Simulator 2020 si řekne o 160 GB místa na disku, Forza Horizon 4 chce asi 100 GB, Fortnite zabere 35 GB a Call of Duty Modern Warfare s on-line Warzone má skoro 200 GB. U herních notebooků už by pomalu mělo být základem 1 TB. Ale tady se bavíme o jednom z nejlevnějších skutečně herních notebooků na trhu, totiž o laptopu s aktuální kartou z rodiny Nvidia RTX, takže se toto dá odpustit.
Se základním úložištěm se dá samozřejmě vyjít – Windows s Office zaberou cca 50 GB prostoru a ne každý musí mít na počítači nainstalovaných deset moderních her s velkými nároky na úložiště.
Pokud jde o práci, má notebook výkonu samozřejmě více než dost. V testu PCMark 10 jsme naměřili 5653 bodů, což je lepší než 60 procent všech měření. G5 je tedy jasně nadprůměrný stroj, který obstojí i ve srovnání s desktopem.
Můj desktop má o trochu lepší výsledky, ale mobilní procesor drží s tím stolním krok překvapivě dobře a grafický čip v laptopu dává co proto stolnímu GeForce GTX 1650 Super. Dokonce i ve srovnání se stolní verzí GeForce RTX 3060 vychází lépe, než jsme u mobilních verzí grafických čipů byli zvyklí. Také to se dá ukázat na dalším syntetickém testu.
Test Time Spy v aplikaci 3DMark ukazuje, že notebook s mobilní verzí GeForce RTX 3060 s příkonem 105 W ztrácí na desktopovou 3060 z řady GamingX od MSI jen deset procent výkonu. To není zanedbatelný rozdíl, ale u mobilních čipů jde o velmi dobrý výsledek. Optimalizace dělá svoje a notebook má vyšší míru integrace než počítač sestavený na koleně.
Gigabyte nabízí čtyři provozní režimy, které se liší poměrem výkonu a hluku větráků. Já jsem používal v podstatě jen dva – tichý a výkonný. Na práci chci absolutní ticho, na hry nebo renderování videa jsem přepínal na režim maximálního výkonu, který hlučí výrazně, ale zase nabídne o 14 procent vyšší výkon díky vyššímu taktu grafické karty i procesoru.
Režim pro multimédia je něco mezi, režim úspory energie je v podstatě zbytečný. I s ním vydrží notebook méně než tři hodiny pracovního využití či dvě hodiny hraní. Ono u herního notebooku není velké překvapení, že bez zásuvky moc dlouho nevydrží, ovšem na trhu jsou už modely, které bez baterie dokážou přehrávat video nebo ukazovat stránky na webu po dvojnásobně dlouhou dobu.
Pro úplnost ještě dodáváme, že počítač se prodává s Windows 10, ale aktualizace na Windows 11 proběhla absolutně bez problémů.
Full HD s přehledem, 4K s pomocí
Nejzajímavější na notebooku se samostatnou grafickou kartou je samozřejmě herní výkon. Stejný výkon lze použít i pro práci, při exportu videa, trénování umělé inteligence, zpracování velkých objemů dat… nebo pro těžbu kryptoměn, když na to přijde. Zjednodušeně řečeno má Gigabyte G5 dostatečný výkon ke všem aktuálním hrám v plných detailech, pokud se spokojíte s integrovaným displejem.
S trochou nostalgie jsem si pustil i Kingdom Come: Deliverance, což byla hra, která se na notebooku v době vydání v podstatě hrát nedala, určitě ne v plné parádě s HD texturami. Nutno přiznat, že Gigabyte neměl zrovna velkou rezervu, ale mimo obydlené oblasti 60 snímků dal, v Ratajích jsem ale chvíli viděl i jen 41 snímků za sekundu ve Full HD rozlišení.
Problém není ani ve chvíli, kdy notebook připojíte k televizi nebo externímu monitoru s vyšším rozlišením. U méně náročných her vše běží v plné parádě i ve 4K, jinde stačí stáhnout detaily na realističtější nastavení, u zbytku zachrání situaci funkce grafických karet RTX od Nvidie.
GeForce RTX 3060 má v rukávu hned několik technologií, které hraní zpříjemňují a umožňují kartě dosáhnout lepších výsledků, než by naznačoval jen hrubý výkon. RTX v názvu samozřejmě znamená raytracing, tedy schopnost fyzikální simulace světla v herní scéně. Výsledkem je fotorealistická scéna s mnohem přirozenějším vykreslením stínů a světla.
Raytracing přidává atmosféru i v nejmodernějších titulech. Cyberpunk 2077 má díky němu realistická neonová světla a jejich odrazy v okolí, ale zatím nejsilnější dopad na vnímání hry má raytracing podle mě stále u hry Control.
Vývojáři se ve spoustě her naučili fyziku obelhávat připravenými odrazy a stíny, ale tento přístup má limity. Fyzikální simulace je prostě mnohem bližší realitě. Nevýhodou je obrovský nárok na výkon, což platí i v případě, že má karta k dispozici specializované výpočetní jednotky. GeForce RTX 3060 si RTX může dovolit ve i Full HD třeba u Minecraftu, ale daň za proměněnou grafiku je skoro poloviční snížení počtu snímků, které karta zvládne spočítat za stejné časové období. Pro někoho, kdo chce mít co nejrealističtější prostředí ve hrách, to není až tak strašný problém, dokud hra zůstane přijatelně plynulá. Pokud ale výkon kolísá a snímková frekvence klesá pod 30 snímků za sekundu u pomalejších her nebo pod 60 u těch akčních, je čas to řešit.
Nvidia má řešení dvě. Buď si můžete koupit citelně dražší výkonnější GeForce RTX 3070 či RTX 3080 (a na desktopu RTX 3090), nebo zapnete DLSS, respektive novější DLSS 2.0. To je technologie, která využívá strojové učení k tomu, aby z obrázku vypočítaného v nižším rozlišení vytvořila protějšek v rozlišení i několikanásobně vyšším. V podstatě to funguje jako legendární vylepšování „rozkostičkovaných“ záznamů s obrázkem registrační značky automobilů v kriminálkách. Akorát že to karta dělá v reálném čase třeba 120krát za sekundu podle toho, o jak složitou trojrozměrnou scénu se jedná. A výsledky jsou podobně kouzelné. Rozdíly mezi obrazem v nativním 4K a těmi „vylepšenými“ jsou často neviditelné bez zvětšení screenshotů a ve srovnání s detaily, na které by bylo možné hrát bez DLSS, je kouzelnická technologie Nvidie neuvěřitelná.
Zatímco raytracing v současnosti podporuje necelých padesát her, DLSS je populárnější v podstatě dvojnásobně. Nvidia už má asi stovku podporovaných her a další přibývají postupně, jen v říjnu má s podporou DLSS 2.0 přijít deset nových titulů v čele s Alan Wake Remastered a Back 4 Blood. Nvidia dokonce pomáhá dostat DLSS i do starších titulů, jako je Shadow of the Tomb Rider. Díky tomu si pak hráči mohou zahrát starší hry ve vyšším rozlišení, což je vždycky příjemné. A pokud máte k notebooku s Full HD displejem externí 4K monitor, tak DLSS využijete stoprocentně.
Forza Horizon 4, ve které mám za poslední tři roky nahráno 240 hodin, běží i na 4K displeji s ultra detaily v 60 snímcích za sekundu, ve Full HD pak dokáže využít maximální snímkovou frekvenci interního displeje i bez DLSS. Otázkou bude, jak poběží za 14 dní Forza Horizon 5, ale tam si vývojáři plynulý běh zajistí spíše interní změnou renderovacího rozlišení.
Nejvíce mě absence DLSS mrzí u Microsoft Flight Simulatoru, který snad jako jediná hra dokáže RTX 3060 dostat skutečně na kolena, když to člověk přežene s detaily a rozlišením. Na interním displeji s nejvyšším nastavením detailů udrží i v New Yorku 30 snímků za sekundu, nad Prahou a okolím jsem se pohyboval mezi 40 a 60 snímky za sekundu, protože v této oblasti nemá Microsoft tolik podrobných dat, což je škoda. K šedesáti snímkům jsem se při stejném nastavení dostal i nad Alpami, ale ve 4K je nutné množství detailů dost omezit, přitom by stačilo využít trochu DLSS magie.
Kvůli tomu, abych otestoval, co všechno grafický čip v notebooku umí, jsem nainstaloval i Fortnite. Podpora DLSS mi umožnila hrát ve 4K rozlišení s nejvyššími detaily, zároveň hra podporuje technologii Nvidia Reflex, která snižuje prodlevu mezi děním na obrazovce a stisky tlačítek na myši. Jako spíše náhodný hráč stříleček nemám moc šanci poznat rozdíl, ale shodou náhod jsem ve Fortnite skončil 13., což je zatím můj rekordní výsledek.
Faktem je, že ve srovnání s konzolemi umožňuje myš a klávesnice s vysokou snímkovou frekvencí mnohem rychlejší a přesnější ostření. Mimochodem, kovaný hráč Fortnite by nehrál ve 4K rozlišení s maximálními detaily, ale snažil by se ze hry dostat alespoň 288 snímků za sekundu, tedy dvojnásobek toho, co zvládá displej zobrazit.
Horký tip pro Ježíška
Ve výsledku není důležité to, jestli díky specifickým funkcím získávají fanoušci on-line stříleček výhodu nad hráči, kteří mají starší hardware. Důležité je to, že za třicet tisíc může člověk koupit počítač, na kterém bez problémů poběží jakákoliv hra alespoň ve Full HD. Odvrácená strana je v případě Gigabytu v malé výdrži na baterii, ale to většinu potenciálních uživatelů trápit nebude.
Nabídka počítačů s dvojnásobnou nebo trojnásobnou výdrží je kolem třiceti tisíc korun obrovská, ale herních počítačů s tímhle výkonem za tuto cenu moc není, a dokud nebudou podobně výkonné karty pro stolní počítače a herní konzole nové generace běžně dostupné, budou se herní notebooky prodávat skvěle. Mimochodem, kvůli této situaci se stolní GeForce RTX 3060 od MSI prodává za 23 tisíc, takže notebook s podobně výkonnou kartou za 30 tisíc je vlastně hrozně levný.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
