Sdružení CZ.NIC přestalo blokovat „závadové“ domény, na kterých mělo docházet k šíření dezinformací. Bylo na čase, protože se vůbec nemělo snažit zabránit uživatelům v přístupu k nim.

V tomto textu se podíváme nejen na technické náležitosti blokování nežádoucích webových serverů, ale také na unikátní postavení CZ.NIC a na možnosti, jak do budoucna zajistit ochranu webů před rozhodnutími správce české národní domény, která nemají oporu v legislativě.

Pro pochopení celé problematiky je dobré si připomenout technické základy toho, jak CZ.NIC zkomplikoval přístup k webům, které vláda i mediální experti označili za šiřitele dezinformací.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Systém domén je organizovaný hierarchicky. Webovou (DNS) adresu je třeba číst odzadu a formálně končí tečkou (i když ta se v běžném použití nepíše), např.  „server.example.com.“ Pokud chce DNS klient (váš počítač) vědět, kam ukazuje název server.example.com., nejprve se zeptá DNS serverů autoritativních pro takzvanou root zónu (to je ta tečka na konci) na to, které servery jsou autoritativní pro doménu „com.“. Těchto serverů se pak zeptá, jaké jsou autoritativní pro doménu „example.com“, a konečně těch se zeptá, kam ukazuje „server.example.com“. Celé je to poněkud složitější, ale pro účely tohoto článku takto zjednodušený pohled postačí.

Správcem root zóny je mezinárodní organizace IANA (Internet Assigned Numbers Authority). Správci jednotlivých domén první úrovně (com., cz. apod.) jsou různé organizace; pro doménu cz. to je CZ.NIC, z. s. p. o. Správci domén druhé a další úrovně jsou pak u nás jednotliví vlastníci domén. Hierarchická organizace DNS znamená, že správce domény (zóny) vyšší úrovně má kontrolu nad všemi doménami úrovně nižší, které jsou mu podřízeny.

Když CZ.NIC „zablokoval dezinformační weby“, technicky vzato nic nezablokoval, jenom vyřadil jejich doménové záznamy ze zóny. Servery jako takové nadále běžely, jenom na ně nebylo možné přistupovat pomocí adres v doméně cz. Ostatně jejich provozovatelé si rychle zaregistrovali jiné domény mimo dosah CZ.NIC a pokračovali v činnosti dále a informace o změně adresy šířili s pomocí sociálních sítí a řetězových e-mailů.

Než se zamyslíme nad tím, zda CZ.NIC postupoval správně a co se s tím případně dá dělat, musíme se podívat na historii vzniku a fungování této organizace.

Historie CZ.NIC

Když jsem někdy v devadesátých letech registroval svoje první domény, registrační proces fungoval tak, že se poslal e-mail jistému panu Orságovi a tento se požádal, zda by laskavě nemohl vytvořit doménu takovou a takovou a nasměrovat ji na tyhle servery. Celé to bylo zadarmo, snad jenom když někdo těch domén měl už moc, byl zdvořile dotázán, na co chce další. Pro malý počet domén tento systém fungoval docela dobře, ale moc neškáloval. Proto se postupem času tento systém formalizoval, byl zpoplatněn a po jistých turbulencích byl zřízen CZ.NIC, z. s. p. o.

„CZ.“ odkazuje na národní doménu nejvyšší úrovně, „NIC“ znamená Network Information Center a jde o název pro organizační strukturu zajišťující administrativní provoz počítačové sítě. Ono tajemné „z. s. p. o.“ pak znamená „zájmové sdružení právnických osob“, což je dnes již neexistující právní forma, zhruba podobná občanskému sdružení, podle aktuální legislativy zapsanému spolku. Nejblíže odpovídající aktuální právní forma by nejspíš byla „zapsaný ústav“ (z. ú.), nicméně i když nové z. s. p. o. už nemohou vznikat, dosavadní mohou nadále fungovat.

Každý NIC, tedy správce domény nejvyšší úrovně, funguje samostatně a na základě jiných principů, a to i z hlediska stanovování pravidel a cen. Někteří správci jsou maximálně otevření, domény si může registrovat kdokoliv. Jiní správci se snaží držet jistou exkluzivitu a domény pod jejich TLD si mohou registrovat pouze subjekty z určitého oboru nebo určité země. Třeba adresu v doméně .aero mohou mít pouze subjekty podnikající v oboru letectví a podobně. Někteří správci jedou na kvantitu a jejich domény jsou za ceny symbolické, nebo dokonce zdarma. Jinde se draze platí – třeba za jordánskou TLD „jo.“ zaplatíte přes devět tisíc korun ročně. Česká doména s cenou okolo dvou set korun patří k těm levnějším.

Nebylo tomu tak vždycky. Po jistou dobu i v ČR vládlo přesvědčení, že by vlastní doména měla být cosi poněkud exkluzivního, co nebude mít každý, a tomu měla odpovídat i cena. Běžní uživatelé a menší firmy měly mít svoje weby schované pod doménou svého poskytovatele připojení k internetu. Možná si pamatujete na adresy typu web.telecom.cz/firma.

Tato politika vedla k tomu, že ačkoliv je CZ.NIC organizací neziskovou, získal poměrně dost peněz, a začal vymýšlet co s nimi. Výsledkem byla celá řada projektů. Některé zajímavé, prospěšné a úspěšné. Například bezpečný router Turris, vlastní DNS server a resolver Knot a další.

Jiné již byly úspěšné méně, jako třeba projekt MojeID, který dlouhá léta nikdo nechtěl používat, protože řešil příliš složitě neexistující problém. Nový dech našel CZ.NIC a MojeID těsnou spoluprací se státem. Provozuje národní CSIRT (Computer Security Incident Response Team, centrum pro koordinaci v oblasti kybernetické bezpečnosti) a MojeID lze použít k autentizaci vůči systémům státní správy podle hesla „když to nikdo nechce používat, tak jim to nařídíme zákonem“.

Členy CZ.NIC, kteří by celé zájmové sdružení osob měli teoreticky řídit, jsou různé právnické osoby, vesměs firmy podnikající v oboru IT. Členů je jenom asi 120, i když překážky ve členství nejsou velké. Pro členství v obecné komoře držitelů doménových jmen v zásadě stačí zaplatit pouze 5000 korun vstupního poplatku. Nicméně reálné možnosti cokoliv ovlivnit jsou s ohledem na znění stanov dosti malé, proto se do členství nikdo moc nehrne.

Na jednu stranu je to celé dobře, protože to dává sdružení značnou nezávislost – formální i finanční. Na druhou stranu je ovšem CZ.NIC nezávislý až moc, protože reálně není nikomu odpovědný.

Příliš nezávislý CZ.NIC

Problematické postavení správce české národní domény se ukazuje právě v současné situaci „blokování dezinformačních webů“. Tam CZ.NIC dle vlastního tvrzení postupoval podle bodu 17.1 svých pravidel registrace doménových jmen. Tento článek zní:

Sdružení CZ.NIC je oprávněno dle svého uvážení zrušit delegaci Jména domény, jestliže je Jméno domény užíváno takovým způsobem, že dochází k ohrožení národní či mezinárodní počítačové bezpečnosti, a to zejména tím, že prostřednictvím Jména domény, či služeb, které jsou jeho prostřednictvím dostupné, dochází k distribuci škodlivého obsahu (zejm. viry, malware), nebo je předstírán obsah jiné služby (zejm. phishing), nebo hardware dostupný prostřednictvím Jména domény je řídícím centrem sítě propojeného hardware distribuujícího škodlivý obsah (zejm. botnet).

Pokládat šíření dezinformací za „ohrožení národní či mezinárodní počítačové bezpečnosti“ je hodně extenzivní výklad a bude zajímavé sledovat, zda obstojí před soudem. Tento článek byl zcela zjevně navržen pro případy, kdy je prostřednictvím dané domény ohrožována kybernetická bezpečnost technicky, nikoliv ideologicky. Fakticky sdružení domény vyřadilo ze zóny (zablokovalo) na základě neformální žádosti exekutivy, pro kterou neexistuje žádný zákonný postup, alespoň teoretické opravné prostředky. Stejně svévolně pak stanovilo lhůtu tří měsíců, po které domény do zóny zase vrátilo.

Nezdá se, že by tato činnost měla na šíření dezinformací nějaký zásadní dopad. V tomto případě je navíc léčba horší nemoci. Závažná rozhodnutí bez možnosti odvolání, na základě neformální žádosti momentálně vládnoucí výkonné moci, jsou znakem diktatur, nikoliv právního státu.

Otázka je, co se s touto situací dá dělat. Ke změně existují v zásadě tři cesty a všechny jsou teoretické a nepravděpodobné.

První možností by bylo, že organizace IANA shledá chování CZ.NIC nežádoucím, a proto převede správu české národní domény na jiný subjekt. K takové situaci došlo v dějinách proti vůli dosavadního registrátora pouze jednou, a to v případě TLD „pn“, která patří ostrovu Pitcarin. Vyžadovalo to mimo jiné petici s šestatřiceti podpisy – totiž podpisy všech dospělých obyvatel ostrova se dvěma výjimkami, jimiž byl dosavadní registrátor a jeho manželka. Představa, že takto CZ.NIC přijde o správu domény, je tedy naprosto iluzorní. Už jenom protože s takovou změnou musí souhlasit vláda dané země.

Druhá cesta ke změně je, že soud v žalobě o náhradu škody, kterou provozovatelé postižených webů podali, rozhodne, že postup CZ.NIC byl nezákonný. Takové rozhodnutí je však v současné politické a společenské atmosféře extrémně nepravděpodobné.

Stejně tak je nepravděpodobná i poslední cesta, totiž že s rozhodováním o blokování webů nebudou souhlasit sami členové sdružení CZ.NIC a zařídí, aby k takovým krokům sdružení nesahalo.

Zůstává tak extrémně nebezpečný precedent, kdy váš web může bez varování a bez možnosti odvolání zmizet z internetu, protože ho momentální vláda neformálně prohlásí za nežádoucí.