Obrozenci pohrdli jazykem svých současníků a za základ moderní češtiny si vzali jazyk v té době už 200 let starý. „Pokleslá“ čeština navzdory jejich úsilí přežila, takže dnes se do jednoho jazyka rodíme a druhý, ten oficiální, se musíme pracně učit. Není důvod podobnou chybu opakovat. Místo nařizování jediné správné podoby jazyka by se dnes jazykovědci měli soustředit na popis té češtiny, kterou skutečně píšeme a mluvíme, a nabízet širší paletu možností, jak s jazykem zacházet.
Jeden můj kolega, který se dlouhodobě zabývá starší češtinou, mě nedávno upozornil na zajímavý fenomén. Ještě v 16. a 17. století bylo běžné, že jeden text obsahoval řadu různých jazykových variant téhož jevu. Ať už se jednalo o pravopisnou nebo morfologickou podobu, bylo tehdy běžné, že autor měl v případě možnosti výběru relativně volnou ruku, jakou jazykovou variantu daného slova napíše.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
