První webová stránka je stará 30 let: Bezplatná technologie webu otevřela bilionový byznys

„Kdybych za svůj nápad chtěl licenční poplatky, žádná celosvětová pavučina by neexistovala. Možná by tu bylo pár malých pavučinek,“ řekl „vynálezce webu“ sir Timothy John Berners-Lee, když po letech získal ocenění Millennium Technology Prize spojené s odměnou ve výši 1 milion eur.

Jeho nápad dát dohromady počítačové sítě a systém odkazování mezi dokumenty, aby se člověk při hledání informací v počítačích neztrácel, byl geniální. A nebyl to jen samotný nápad, který by šlo patentovat. Berners-Lee 6. srpna 1991 spustil první webovou stránku na světě a mohl to udělat jen díky tomu, že vytvořil první webový server na světě, první webový prohlížeč a také první editor webových stránek.

Hned poté, co se nová technologie začala šířit v akademickém prostředí, Berners-Lee zavrhl návrhy svých nadřízených a odmítl svůj nápad patentově chránit. Na světě je pravděpodobně pouze jeden člověk, který v oblasti technologií dal světu zdarma podobně zásadní stavební prvek, který ostatní přetavili v miliardy a biliony korun – volně šiřitelný a svobodný operační systém GNU/Linux. Web i Linux jsou přitom úzce spojené už díky tomu, že drtivá většina webových serverů běží na Linuxu.

Rozhovor

Česká věda v nás má oporu, pyšný jsem i na náš výzkum, říká otec tuzemského internetu Jan Gruntorád

6. 3. 2021 ▪ 7 min. čtení

Jeden počítač a akademická síť

Zrození webu jako nápadu se datuje do května roku 1989, dva roky před okamžik, kdy Timothy Berners-Lee spustil na půdě Evropské organizace pro jaderný výzkum CERN první webovou stránku dostupnou přes internet z libovolného počítače zapojeného do tehdy ještě nekomerční počítačové sítě s protokolem TCP/IP. Berners tehdy sepsal svou vizi decentralizovaného počítačového informačního systému založeného na vzájemně provázaných dokumentech.

Návrh, který od Bernersova nadřízeného Mikea Sendalla dostal lakonické hodnocení „nekonkrétní, ale zajímavé“, se naštěstí zachoval a vešel do dějin. Stejně tak se zachoval počítač značky Next, který sloužil k vývoji webu i jako první webový server vůbec.

Po roce od zveřejnění první webové stránky spustili nadšenci dalších 25 webových serverů, ale na revoluci to ještě nevypadalo. Důvodem byl čistě textový a uživatelsky nepřívětivý webový prohlížeč, který vymyslel Berners-Lee pro potřeby vědců v CERN. Popularita webu razantně vzrostla díky prohlížeči Mosaic. Ten už měl grafické uživatelské rozhraní a kromě textu uměl pracovat i s obrázky nebo zvuky. A obrázky, grafy a další typy grafického obsahu pomohly webu vyniknout nad konkurenčními internetovými službami, jako byly e-mailové skupiny, FTP pro přenos souborů nebo Gopher, který se soustředil na zpřístupňování textových dokumentů na internetu. Gopher se také mezi uživatele dostal přibližně ve stejné době jako web, v polovině roku 1991.

Gopher několik let držel s webem krok, rozšířený byl ještě kolem roku 2000, ale v současnosti je na světě jen 343 serverů služby Gopher. Web proti tomu tvoří téměř 200 milionů aktivních webových serverů a 1,2 miliardy domén. A za to mohl právě Mosaic softwarových inženýrů Marca Andreessena a Erica Biny.

Miliardář díky prohlížeči

Marc Andreessen se poté stal ještě slavnějším než coby autor Mosaicu díky úspěchu investiční společnosti Andreessen Horowitz, jejímž je spoluzakladatelem i díky propagaci kryptoměn. Bez úspěchu webu by ale nejspíše neměl tak dobrou výchozí pozici. Peníze potřebné pro investiční činnost získal díky dalšímu revolučnímu prohlížeči webu, Netscapu, což byl komerční nástupce Mosaicu. Netscape vstoupil v roce 1995 úspěšně na burzu a v roce 1999 firmu koupilo AOL za 4,3 miliardy dolarů.

Berners-Lee není chudý, jako úspěšný počítačový vědec a následně člen řady organizací spojených s webem a internetem netrpěl nouzí, ale peníze na webu vydělává až nyní. Letos díky fenoménu NFT, tedy kryptografických potvrzení vlastnictví digitálních objektů, získal za zdrojový kód prvního webového serveru a prohlížeče 5,4 milionu dolarů. Peníze ale Berners-Lee plánuje využít na rozvoj svých projektů, jako je Solid, technologie, s jejíž pomocí chce Berners-Lee vrátit webu jeho svobodu a uživatelům kontrolu nad svými daty.

Umožnit to má systém uživatelských identit, u kterých uživatel musí povolit konkrétním zájemcům přístup k jejich použití. Aby se tento systém mohl rozšířit, musí ho za svůj přijmout velké internetové firmy a tvůrci aplikací a internetových služeb. To je ale na internetu, poháněném téměř výhradně palivem reklamních systémů, proti jejich zájmům. Proto také od zveřejnění technologie Solid nedošlo k žádnému výraznému pokroku, výjimkou je malý test kontroly přístupu k medicínským informacím ve spolupráci s britskou zdravotnickou službou NHS v Manchesteru. Pilotního projektu se účastní asi 50 pacientů a jejich blízkých. 

Web v Česku

Web se do České republiky dostal jen s malým zpožděním, s příchodem samotného internetu, ke kterému se tehdejší Československo připojilo oficiálně 13. 2. 1992, ale akademici z ČVUT v Praze se k internetu přes Linec k internetu připojili poprvé už v listopadu 1991. V Česku v prvních letech převládal Gopher nad webem. V dubnu 1994 bylo v Česku aktivních pět webových serverů, Gopher serverů bylo ve stejném období 25.

„Poměr mezi oběma službami se obrátil až po liberalizaci internetu v Česku v polovině roku 1995. Konkrétně na přelomu let 1995 a 1996, kdy u nás již bylo v provozu
více www serverů než serverů služby Gopher,“ vysvětluje Jiří Peterka, člen rady ČTÚ a publicista, který historii internetu v Česku mapuje od jejích počátků.

Rozvoj webu je v Česku, stejně jako v zahraničí, spojený s komercionalizací sítě a také s nástupem kvalitních fulltextových vyhledávačů, i když český Seznam vznikl nejprve jako internetový katalog s hierarchickým rejstříkem témat a odkazů na webové stránky. Přibližně před deseti lety pak do té doby dominantní Seznam přišel o pozici jedničky na trhu, na ni nastoupil Google.