Podle vědců, kteří nové poznatky zveřejnili v internetovém časopise PLoS ONE, mu jiný způsob lovu jeho fyziognomie nedovolovala. "Nebyl to rváč, nedokázal se s kořistí poprat. Musel se držet stranou, tančit kolem dokola a dělat prudké zásahy do oběti jako sekerou," řekl profesor osteopatické medicíny z Ohijské univerzity Lawrence Witmer.

"To, jak zabíjel, mu diktoval tvar lebky. Útočil a stahoval se zpět a když mohl, polykal kořist celou. Když ne, pak s pomocí zobáku a krčních svalů z kořisti trhal kusy masa," řekl Witmer.

Andalgalornis vážil kolem 40 kilogramů a měřil 1,2 metru. Měl dlouhý, úzký zobák zakončený jestřábí špičkou. Žil v místech dnešní severozápadní Argentiny.

"Kosti ptačích lebek mají většinou mnoho kloubů, kosti jsou velmi pohyblivé, takže lebky ptáků jsou lehké a zároveň silné. U Andalgalornise byly ale kosti spojeny pevně a lebka byla ve směru zepředu dozadu velmi silná," řekl Witmer.

Z mechanické simulační studie vyplývá, že tento pták mohl sice dutým zobákem útočit, ale pak musel od kořisti zacouvat zpět. Jakmile by se s ní pokoušel zatřást, měl by velké potíže. I když údery takového zobáku byly ve srovnání s úderem velikostně srovnatelného savce slabší, jejich účinek byl znásoben opakováním podobným tětí sekery.
Podívejte se na lebku Andalgalornise a její skeny z tomografu
Kromě Witmera chování Andalgalornise studoval i tým Federika J. Degrange z muzea v argentinském La Plata a oba týmy došly ke stejnému závěru.

Andalgalornis byl jedním z několika silných ptáků, kteří v téže době obývali Jižní Ameriku. Ještě větší Titanis žil v Severní Americe.
Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace