"To, jak zabíjel, mu diktoval tvar lebky. Útočil a stahoval se zpět a když mohl, polykal kořist celou. Když ne, pak s pomocí zobáku a krčních svalů z kořisti trhal kusy masa," řekl Witmer.
Andalgalornis vážil kolem 40 kilogramů a měřil 1,2 metru. Měl dlouhý, úzký zobák zakončený jestřábí špičkou. Žil v místech dnešní severozápadní Argentiny.
"Kosti ptačích lebek mají většinou mnoho kloubů, kosti jsou velmi pohyblivé, takže lebky ptáků jsou lehké a zároveň silné. U Andalgalornise byly ale kosti spojeny pevně a lebka byla ve směru zepředu dozadu velmi silná," řekl Witmer.
Paleontologové tvrdí, že pterosauři létali stejně jako ptáci - čtěte ZDE
Ptáci užívají dlouhé peří k orientaci v prostoru - čtěte ZDE
Z mechanické simulační studie vyplývá, že tento pták mohl sice dutým zobákem útočit, ale pak musel od kořisti zacouvat zpět. Jakmile by se s ní pokoušel zatřást, měl by velké potíže. I když údery takového zobáku byly ve srovnání s úderem velikostně srovnatelného savce slabší, jejich účinek byl znásoben opakováním podobným tětí sekery.
Andalgalornis byl jedním z několika silných ptáků, kteří v téže době obývali Jižní Ameriku. Ještě větší Titanis žil v Severní Americe.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace



