Myš slaví padesátiny pod tlakem dotykového ovládání, od dřeva a nožů na pizzu se dostala k laserům

Jak docenit důležitost počítačové myši padesát let od jejího velkého odhalení? Vlastně to jde snadno: zkuste na obrazovce telefonu nebo na touchpadu svého notebooku pracovat s trojrozměrnými modely nebo si zkuste zahrát klasickou strategickou hru, jako je Civilizace nebo Age of Empires. Budete se trápit. S myší je to úplně jiné.

Díky kvalitním touchpadům už není myš první věc, po které se uživatel notebooku shání po koupi nového stroje. Ovládání počítačů se změnilo, ale přesnost a pohodlí spojené s používáním myši jsou konstantou, profesionálové se bez ní neobejdou a její používání znamená nosit s sebou další zařízení nebo dávat jednu ruku dále od klávesnice.

Od prvního modelu se dvěma kovovými kolečky, která připomínají kráječe na pizzu, k moderním laserovým bezdrátovým kouskům prošla skromná myš obrovskou proměnou, ve které hraje zásadní roli Apple i Microsoft. Revoluce ale přišla patnáct let před sestrojením počítače Apple Lisa.

Revoluce v devadesáti minutách

Ovládání počítačových programů s pomocí speciálního zařízení, které posouvá ukazatel na obrazovce, předvedl 9. prosince 1968 Doug Engelbart v rámci legendární "Předváděčky všech předváděček". Přednášky, která představuje možná nejdůležitějších 90 minut v historii osobních počítačů. Engelbart ukazoval koncept oN-Line System (NLS), první moderní počítač připojený k síti. Počítačová myš patentovaná pod označením "indikátor X-Y pozice pro displejový systém" byla jen jednou z dvacítky novinek, které počítač sponzorovaný americkou vojenskou agenturou DARPA obsahoval.

Historie počítačové myši je v obecném vnímání spojená nikoliv s jejím skutečným vznikem jako ovladače oN-Line Systemu v rámci Stanfordova výzkumného institutu, ale v kontextu slavného výzkumného centra Xerox PARC, které sídlí nedaleko Stanfordovy univerzity v Palo Altu. Tamní osobní počítač Xerox Alto spojil grafické uživatelské rozhraní, myš a ethernet a výsledkem okouzlil mimo jiné Steva Jobse i Billa Gatese. Oba dva se rozhodli principy objevené na Stanfordu a v PARC rozvinout po svém.