Tou mají být zásobováni nejen jeho budoucí návštěvníci, ale poslouží i jako zdroj energie k dalším kosmickým letům. Podle odborného serveru space.com NASA nyní prověřuje tři způsoby, jak vodu z měsíční půdy získávat.
Jedna ze slibných možností využívá chemického složení hornin, které tvoří měsíční povrch. Dodává do nich vodík, který reaguje s oxidy železa obsaženými v takzvaném regolitu, čímž vzniká voda. Takový vodíkový redukční reaktor přitom musí zahřát půdu na zhruba 1000 stupňů Celsia, aby chemická reakce proběhla.
Procesem známým jako elektrolýza bude poté možné molekuly vody rozštěpit na čistý vodík a kyslík a využít je jako raketové palivo a zásoby vzduchu pro astronauty.
NASA již vodíkový redukční reaktor testoval na havajských sopečných pláních. Během roku pomocí něj získal 660 kilogramů kyslíku z půdy, která obsahuje pět procent oxidů železa. Inženýři americké vesmírné agentury v současnosti pracují na druhé generaci tohoto přístroje, který by měl být schopný produkovat až 1000 kilogramů kyslíku.
Ve stejném terénu si už zkoušky odbyly i pojízdné roboty a vrtné soupravy uzpůsobené k získávání vody z měsíčního regolitu nebo podpovrchových ledových kapes.
"Na roveru máte běžně malou pec. Robot nabere regolit a přepraví ho do ní," popsal potenciální využití pojízdných vozidel Gerald Sanders z NASA. Přirovnal ho k technologii marsovské sondy Phoenix. Její pec byla ale jen na jedno použití, zatímco lunární stroj bude muset fungovat několik let.
Odborníci si však stále nejsou jistí, zda by robot měl vytěženou horninu jen transportovat k centrálnímu zpracovatelskému zařízení, nebo mít tuto technologii už v sobě zabudovanou. Mají také obavu, zda se voda z regolitu během výkopu neuvolní a nevypaří.
Třetí variantou je využití mikrovln. Testy na simulovaném měsíčním permafrostu ukázaly, že dokážou odpařit 98 procent vodního ledu a následně zachytit 99 procent získané vody v plynném skupenství. To vše bez potřeby vrtání nebo kopání v mrazivých podmínkách, kdy led může být tvrdý jako žula.
Mikrovlnná technologie tak může ušetřit množství energie nutné na složité dobývání vody z měsíční půdy. Její zkoušky jsou ale velmi drahé, a to i v pozemských laboratorních podmínkách.
Ať už se NASA rozhodne pro kteroukoli z těchto technologií, její osvojení bude jedním z předpokladů návratu na Měsíc, který Američané plánují ve třetím desetiletí 21. století. "Náklady získáte poměrně rychle zpátky, když je porovnáte s tím, kolik by stála doprava nádrží s vodou a kyslíkem na Měsíc," upozornil Sanders. Návratnost vložených financí odhadl na rok.
Jedna ze slibných možností využívá chemického složení hornin, které tvoří měsíční povrch. Dodává do nich vodík, který reaguje s oxidy železa obsaženými v takzvaném regolitu, čímž vzniká voda. Takový vodíkový redukční reaktor přitom musí zahřát půdu na zhruba 1000 stupňů Celsia, aby chemická reakce proběhla.
Procesem známým jako elektrolýza bude poté možné molekuly vody rozštěpit na čistý vodík a kyslík a využít je jako raketové palivo a zásoby vzduchu pro astronauty.
NASA již vodíkový redukční reaktor testoval na havajských sopečných pláních. Během roku pomocí něj získal 660 kilogramů kyslíku z půdy, která obsahuje pět procent oxidů železa. Inženýři americké vesmírné agentury v současnosti pracují na druhé generaci tohoto přístroje, který by měl být schopný produkovat až 1000 kilogramů kyslíku.
Ve stejném terénu si už zkoušky odbyly i pojízdné roboty a vrtné soupravy uzpůsobené k získávání vody z měsíčního regolitu nebo podpovrchových ledových kapes.
"Na roveru máte běžně malou pec. Robot nabere regolit a přepraví ho do ní," popsal potenciální využití pojízdných vozidel Gerald Sanders z NASA. Přirovnal ho k technologii marsovské sondy Phoenix. Její pec byla ale jen na jedno použití, zatímco lunární stroj bude muset fungovat několik let.
Odborníci si však stále nejsou jistí, zda by robot měl vytěženou horninu jen transportovat k centrálnímu zpracovatelskému zařízení, nebo mít tuto technologii už v sobě zabudovanou. Mají také obavu, zda se voda z regolitu během výkopu neuvolní a nevypaří.
Překvapivé zjištění: na Měsíci je voda - čtěte ZDE
Člověk se začíná vracet na Měsíc. NASA poslala přípravné sondy - čtěte ZDE
Třetí variantou je využití mikrovln. Testy na simulovaném měsíčním permafrostu ukázaly, že dokážou odpařit 98 procent vodního ledu a následně zachytit 99 procent získané vody v plynném skupenství. To vše bez potřeby vrtání nebo kopání v mrazivých podmínkách, kdy led může být tvrdý jako žula.
Mikrovlnná technologie tak může ušetřit množství energie nutné na složité dobývání vody z měsíční půdy. Její zkoušky jsou ale velmi drahé, a to i v pozemských laboratorních podmínkách.
Ať už se NASA rozhodne pro kteroukoli z těchto technologií, její osvojení bude jedním z předpokladů návratu na Měsíc, který Američané plánují ve třetím desetiletí 21. století. "Náklady získáte poměrně rychle zpátky, když je porovnáte s tím, kolik by stála doprava nádrží s vodou a kyslíkem na Měsíc," upozornil Sanders. Návratnost vložených financí odhadl na rok.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
