Rocket League: Příběh neúspěšného nápadu, ze kterého vznikla jedna z nezábavnějších her vůbec

Nejúspěšnější videohry sázejí na zavedené značky a miliony marketingových dolarů. Proti Call of Duty, Tomb Raiderovi nebo Halo ale stojí i výjimky. Malé nezávislé hry, které získají miliony fanoušků hlavně proto, že se skvěle hrají. Jednou z takových výjimek je Rocket League, která má asi 35 milionů hráčů.

Nejsnazší popis Rocket League je "fotbal s auty s raketovým pohonem". Jako úvod to stačí, ale už trénink pro začátečníky ukazuje, že je to trochu složitější. Základním herním principem je dostat velký balon do soupeřovy branky. Místo fotbalistů jsou ale na ploše auta – jedno, dvě, tři nebo čtyři na každé straně. A protože auta nemají nohy, je zápas v Rocket League tak trochu fotbal, tak trochu kulečník, trochu orientační běh, trochu šachy – a ze všeho nejvíc ukrutná zábava. Nebyl to ale úspěch přes noc.

Rocket League není první hra společnosti Psyonix. Její zakladatel vytvořil před 14 lety doplněk pro Unreal Tournament – přidal do něj vozidla, pak pracoval na Unreal Tournamentu 4 a nakonec si založil malé vývojářské studio. První počin Battle Cars pro PlayStation 3 měl v sobě zárodek Rocket League, ale komerčně neuspěl. Psyonix pak fungoval jako nájemní síla pro velké vydavatele, podílel se například na hrách Gears of War nebo Mass Effect 3.

Rocket League vznikla ve své výsledné podobě díky nápadu přidat k autům v arénách balon. Nakonec se z toho stal hlavní herní režim. Ovládání není složité – směrová páčka, tlačítko pro plyn, raketové zrychlení a skok. A k tomu ještě "ruční brzda", která umožňuje rychleji zatočit. Samotná vozítka vybavená raketovými motory jsou ale jen jednou částí rovnice.

Druhým prvkem jsou arény. Ty mají spoustu podob, různou rozlohu, dokonce různě velké branky. Spojují je ale stejné fyzikální zákony, které autům umožňují dělat přemety (dvakrát skok a šipka dopředu), jezdit po stěnách (pomalu), a atmosféra, která mi ze všeho nejvíce připomíná legendární futuristickou sportovní hru Speedball.

Nakonec tu je podivný obří balon, který je vlastně středobodem celé hry. Vypadá, jako by byl z kovu, ale od automobilů se odráží měkce a bitvy o kontrolu nad ním se často odehrávají na malém prostoru.

On-line hra, přitom vlastně ne

Primárním herním režimem Rocket League jsou on-line klání. Ale to opět není celé. I když jde o hru s aktivní on-line komunitou, v podstatě všechno, co nabízí, je možné si užít v režimu jednoho hráče s počítačem řízenými protivníky i spoluhráči nebo ve dvou, třech či čtyřech u jednoho zařízení: počítače, PlayStationu, Xboxu i nové konzole Nintendo Switch. Překvapivé je i to, že téměř všechny herní trofeje je možné získat bez připojení k internetu. Je to detail, ale ve světě, kdy hry s on-line prvky vyžadují on-line hraní minimálně pro polovinu achievementů, je to milé překvapení.

Pro hráče, kteří se bojí, že by se při hraní se zkušenějšími borci ztrapnili, je tu režim sezony nebo možnost hraní jednorázových zápasů s libovolně nastavenými pravidly a obtížností. Při té základní se brzy naučíte dát gól z každé úvodní rozehrávky – stačí se rychle rozjet k míči a ve správný čas přestat používat raketový pohon. Hlavně ale dostanete prostor i ke hraní v poli. S robotickými protivníky nastavenými na začátečnickou úroveň časem přijdete na to, jak správně nasměrovat auto, aby trefilo balon a odrazilo ho správným směrem, ale v úplných počátcích budete jen zuřivě mačkat tlačítka a doufat, že se balon šťastně odrazí… a občas se to povede.

Už prostřední obtížnost je ale drsnější. Z úvodní rozehrávky dáte gól maximálně do vlastní brány a špatné hospodaření s raketovým palivem bude asi nejčastějším důvodem, proč protivník skóroval. To může být docela frustrující, ale nikdy to nepůsobí nefér dojmem. Ve více lidech se pak k nutnosti zvládat neposedné rychlé auto přidává potřeba týmové spolupráce, a to je teprve legrace.

V základním nastavení trvají jednotlivé zápasy pět minut. To je ideální doba na to, aby mohla padnout spousta gólů, ale aby zároveň bylo, alespoň teoreticky, možné udržet čisté konto. Hlavně je to ale přesně ta doba, která vede k syndromu "ještě jeden". Dám si ještě jeden zápas… a najednou jsou tři hodiny ráno.

Každý odehraný zápas přitom nabízí drobnou odměnu v podobě nového autíčka, barvy, vlaječky na anténu, kol, grafických i zvukových efektů… Celkem je ve hře asi 100 milionů různých kombinací výbavy. Její sbírání přitom nevyžaduje mikrotransakce. Autoři hry naopak do hry přidávají nový obsah včetně nových herních režimů zdarma. Dokoupit lze jenom pár přídavků, jako je batmobil nebo DeLorean z filmů Zpátky do budoucnosti. Přesně ale předem víte, co za své peníze dostanete – hezké drobnosti, které neovlivňují hru samotnou.

Rocket League boduje jednoduchými principy v kombinaci s povedenou grafikou

Dalších 15
fotografií

S citem pro detail, všude

Jednoduchý princip hry ideálně doplňuje technické zpracování. To není tak prosté, naopak. Rocket League je k dispozici na PC (i na Linuxu), PlayStationu 4, Xboxu One a nově i na Nintendu Switch. Autoři si dali záležet, aby z každé platformy vytáhli maximum. I na málo výkonném Nintendu Switch v "kapesním" režimu při napájení z baterie běží hra v plynulých 60 snímcích za sekundu. Na PC zvládá více, na konzolích je 60 snímků maximum. Plynulost a rychlá reakce na ovladač jsou přitom zásadní. Na PlayStationu 4 Pro běží hra ve 4K se 60 snímky, totéž nabídne počátkem příštího roku i Xbox One X, až Psyonix vydá aktualizaci.

Samotné grafické zpracování má lehce sci-fi stylizaci, ale s hravou příchutí, kterou autům dodávají doplňky – "klobouky" a ozdoby na anténě – tam vedle šíleností nechybí ani národní vlajky. Zvuková kulisa zahrnuje občasné komentáře k úspěšným střelám nebo naopak brankářským zásahům, ale také zvuky motorů – ty si uživatelé mohou měnit podle chuti stejně jako barvu auta nebo vlajku na anténě. Ve výsledku to celé funguje na jedničku.

Úspěch i díky nulové ceně

Udělat výbornou hru nemusí stačit. K masovému úspěchu je potřeba štěstí, peněz nebo odvahy. Vývojáři z Psyonixu měli nakonec všechno, ale primárně měli odvahu. Hra vyšla původně už před dvěma lety pro PC se systémem Windows a pro Playstation 4. Na PlayStationu 4 přitom rovnou zamířila do služby PlayStation Plus. To znamená, že ji miliony předplatitelů dostaly k dispozici "zdarma". A velké množství uživatelů sice přetížilo servery, ale o Rocket League se začalo mluvit a vlastně dodnes nepřestalo.

Původně byla hra k dispozici pouze v digitální formě, ale i to se změnilo. Krabicová verze pro PC už je na trhu nějakou dobu, 1. prosince se pak začala prodávat krabicová "sběratelská" verze pro PlayStation 4 a Xbox One X, která obsahuje i všechny dokoupitelné balíčky obsahu. Digitální verze stojí asi 400 korun, ta fyzická pro konzole přijde na 800 korun. Vzhledem k tomu, kolik zábavy se v Rocket League skrývá, je to skoro zadarmo.

TEST: Xbox One X ukazuje, jak má vypadat malý, výkonný a levný počítač na hraní