S dronem nad Karlínem: Parrot Bebop zvládne pilotovat i dítě

Kdo nemá drona, jako by nebyl. Ve světě moderních technologií jsou bezpilotní kvadrikoptéry podobný hit jako helmy pro virtuální realitu. Obě technologie lze navíc spojit. Pilot drona s Oculem Rift na hlavě se mění v ptáka, který se vznáší nad krajinou.

My jsme si mohli vyzkoušet jeden z prvních kusů třetí generace bezpilotních letadýlek od francouzské společnosti Parrot v Česku. Jeho majitel Lukáš Sál se s námi o svoji „hračku“ podělil. Naštěstí se to obešlo bez kolize a výsledek nás nadchnul. Při ceně 14 tisíc za drona a 10 tisíc za ovladač a další příslušenství by byl jiný výsledek ostuda.

Radost s drony: S Parrotem Bebop jsme létali nad Karlínem

Bebop je už třetí generace kvadrikoptéry od Parrotu. Stejně jako předchozí modely se chlubí snadným ovládáním, jež staví na výborné automatické stabilizaci drona ve vzduchu, který rychle reaguje na poryvy větru a další případné překážky v plynulém letu.

Proti předchozímu modelu AR.Drone 2.0 je Bebop mnohem menší, skoro poloviční, i když hmotnost se liší jen minimálně. Bebop váží 390 gramů, bočnice přidají dalších 20 gramů.

Bočnice i vrtulky se snadno sundavají, aby se dron lépe přenášel, a v balení je i sada náhradních, kdyby přes opatrnost pilota i inteligentní software došlo k jejich poškození. Pro létání v místnostech je v balení také sada nástavců z lehkého polystyrenu určená k interiérovému létání. Nástavce z lehkého a levného materiálu chrání drona při nárazu do zdi (a zeď před dronem).

Zásadní změna se ale odehrála uvnitř – Bebop má moderní kameru s rozlišením 14 MPx se světelností f2.2, objektivem typu rybí oko se 180° zorným úhlem a schopností nahrávat kvalitní FullHD video a snímat statické záběry v RAW s rozlišením 4096 × 3072 bodů (ve srovnání s HD kamerkou AR.Drone 2.0). Kamerka je vybavená tříosou optickou stabilizací, která funguje na jedničku.

Testování malého dronu Parrot Bebop

Dalších 12
fotografií

Drony Parrot se standardně ovládají prostřednictívm mobilní aplikace – nakláněním tabletu či telefonu nebo virtuálními joysticky. Bebop přinesl novinku, ovladač Skycontroller. Ten nabízí robustní ovládací páky s kovovými páčkami a analogovým kloboučkem ovládajícím kameru. Ve srovnání s dotykovým ovládáním je Skycontroller úplně jiná liga.

Součástí Skycontrolleru je také velká anténa, který zajišťuje Wi-Fi komunikaci s dronem až na vzdálenost dvou kilometrů. Dron umí létat rychlostí až 40 km/h a dostane se do výšky kolem 150 metrů, velký dosah se tak hodí. V úvodu zmiňované možné propojení dronů s virtuální realitou je u Skycontrolleru realitou – v zařízení je HDMI výstup, který lze připojit k helmě Oculus Rift nebo Sony Presonal Viewer. To jsme ale vyzkoušet nemohli a aplikace FreeFlight nemá režim, který by podporoval Google Cardboard.

Rychle do vzduchu

Největší problém levných dronů spočívá v obtížné pilotáži, přičemž nejtěžší bývá start a přistání. Obě tyto letové fáze jsou u Parrotu automatizované. Stačí zmáčknout tlačítko, a Bebop vyskočí ze země do výšky asi jednoho metru. To, co vypadá jako prudký pohyb na videu natočeném integrovanou kamerou, působí ladně a jednoduše.

Samotné ovládání pohybu drona je jednoduché – levá ruka kontroluje orientaci drona v prostoru a výšku letu. Pravá ruka pak „zatáčí“ a malým analogovým kloboučkem jde nastavit úhel pohledu kamery. Tablet vložený do Skycontrolleru pak nabízí pohled „z očí“ drona. Osobně jsem jako nezkušený pilot raději sledoval pohyb Bebopu, nikoliv obrazovku, která beztak poskytuje jen málo detailní obraz, byť pro orientaci stačí.

Na tablet jsem sáhl jen proto, abych si mohl vyzkoušet specifickou vlastnost dronů od Parrotu – přemety. Malý dron se umí otočit kolem osy dopředu, dozadu i do stran. Popravdě to nevypadá moc ladně, looping s rádiem řízeným modelem stíhačky vypadá mnohem lépe, ale jako trik přemety zaujmou.

Během chvilky přejde ovládání do ruky každému, kdo někdy hrál na tabletu závodní hry nebo 3D střílečky. Okamžitě doma budou i letečtí modeláři, ale díky automatickému startu a přistání zvládnou s dronem létat i děti, když na to přijde. Výrobce to ovšem nedoporučuje. Přes odolnou konstrukci plastu vyztuženého skelnými vlákny by dron nemusel vydržet náraz do zdi nebo stromu v maximální čtyřicetikilometrové rychlosti.

Radost z létajícího drona nad newsroomem Economie ovšem kazí baterka, tedy neduh vlastní všem dronům. Baterie se nabíjí hodinu, ale ve vzduchu Bebop udrží jen asi 10 až 12 minut. V balení jsou baterie dvě, což je příjemné, protože se tím zdvojnásobí letecký čas, ale přesto jde o výrazné omezení operačních možností.

Stejný akumulátor používá i ovladač Skycontroler, takže pokud bychom chtěli ovládat drona jen mobilem, mohl by být ve vzduchu i půl hodiny, a to už je dost času.

Strach z havárie a zlobivá aplikace

Sám jsem při pilotování neměl žádný technický problém, ale Lukáš Sál, který nám Bebop přinesl ukázat, neskrýval ani jeho slabiny. Tou největší je tendence občas se od ovladače (skycontroller i mobilní aplikace) odpojit. Dron v takové situaci zůstane viset ve vzduchu a při vybití baterky kontrolovaně klesne, přesto je to nepříjemné a potenciálně nebezpečné.

Minimálně hrozí, že se ke dronu, který zůstal někde na střeše, jen tak nedostanete. Většinou se při odpojení podaří znovu navázat kontakt, ale osobně bych nechtěl trpět v obavách, zda se to povede; stačil mi strach, že sám do něčeho nabourám.

Parrot pracuje na opravách aplikace i vylepšení firmwaru drona, ale trvá to dlouho. Aplikace toho přitom s dronem umí spoustu, třeba nastavit trasu na mapě dotyky prstů. Díky GPS přímo v dronu pak stačí jen sledovat, jak Bebop sám cestuje. Díky GPS se umí také vrátit na místo, odkud vyletěl – samé užitečné věci, jen je potřeba dotáhnout to zásadní: spolehlivost.

Paráda nakonec

Smysl dronů je pro Amazon v potenciálním využití k expresním dodávkám zboží, někomu stačí jen možnost zalétat si, ale primární využití je ve fotografii a natáčení videa. V tomto ohledu Bebox exceluje zejména díky skvělé stabilizaci obrazu.

Při samotném letu to není moc znát, na displej tabletu se přenášel komprimovaný obraz v nízkém rozlišení, ale po stažení fotografií a videa z interní 8GB paměti to bylo mnohem lepší. Statické snímky jsme pořizovali jen ve videorežimu, takže mají nízké rozlišení, ale viděl jsem i snímky v maximálním rozlišení, a ty vypadají výborně.

Ani přes extrémní rozlišení není video optimální a nenahradí velké drony s podvěšenou zrcadlovkou. Hlavní problém je ve velké kompresi – video by si zasloužilo více detailů. Ze světa snů je potom přání automatického HDR videa, které začínají nabízet nejvýkonnější smartphony.

Videozáznam pořízený dronem byl v našem případě díky pěknému počasí docela povedený, ale nejzásadnější je výkon optické stabilizace obrazu. Ten se „ani nehne“ a čistě kvalitou stabilizace se vyrovná profesionálním stabilizačním zařízením, která se montují pod výkonnější komerční drony. Asi nejlépe je to vidět na chování kamery při akrobatických prvcích – přemetech, které dron zvládá v několika variantách. Video v takovém okamžiku jen přeblikne.

Jedinou otázkou je, opět ve vztahu k pořizovací ceně, jestli máte dost námětů na „leteckou“ fotografii, aby měla koupě drona smysl. Parádní je Bebop i jako hračka. Parádní, ale drahý – na to by stačil i AR.Drone 2.0 za 7 tisíc nebo nějaký neznačkový dron.