Spousta lidí myslivce nesnáší a nejí zvěřinu. Banda vypitých buranů, kteří střílí hejna kachen a stáda srnců hnaných na smrt špalírem pohůnků, je obraz známý z filmů, a pokud jste měli smůlu, zažili jste ho i na vlastní kůži.
Ve skutečnosti ale není každý myslivec magor a každý lovec nechce střílet vyděšenou zvěř na hromadném honu. Lov může být intimní záležitost, ve které lovec není vždy ten silnější. A přesně takovou představu lovu nabízí hra Way of the Hunter z dílny Nine Rock Studia.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekNepouští se přitom do středověkého lovu na zajíce s lukem bez zaměřovače, ale po vzoru Kingdom Come Deliverance klade mnohem větší důraz na věrohodnou přírodu a schopnosti hráče, který se musí spoustu věcí naučit, místo toho, aby od prvního okamžiku působil jako superman, který zachrání celý svět.
Hra láká na autentický lov, který budete podnikat jako nový majitel lovecké chaty a podniku, který dodává eticky získanou zvěřinu ve dvou honitbách, evropské a americké. Ta evropská je zasazená do rumunské Transylvánie, která je blízká českým lesům. Americká část, ve které se odehrává příběhová linie, ukazuje krásy oblasti Nez Percé na středozápadě USA.
Příběh se odehrává hlavně prostřednictvím konverzace dospělého vnuka a dědečka, který je v nemocnici a přenechává péči o honitbu a podnik vnukovi, který na místě dvacet let nebyl, protože si jeho otec nepřál, aby se vůbec přiblížil ke zbraním… Asi se není čemu divit, malý kluk střílející po jelenech není zrovna přirozená představa, ale na druhou stranu snad každé dítě chtělo někdy alespoň ulovit slepici nebo kapra.
Vyprávění prostě funguje jako pozadí a záminka pro lov a pro zdůraznění etického rozměru lovu, což znamená primárně jediné: zvíře nesmí trpět. V praxi tato jednoduchá podmínka znamená, že na první povedený lov na vysokou si počkáte třeba pár hodin. Nestačí trefit zvíře a nechat ho vykrvácet. Lovec by měl zvíře zabít z ideální vzdálenosti, přesnou ranou na komoru, případně těžce zraněnou kořist vystopovat. Není to tak snadné, jak to zní na papíru.
Autoři hry si dali záležet na tom, aby se zvířata chovala přirozeně. Tohle není střelnice ani Call of Duty. Nejprve je nutné zvěř najít. Hra nabízí velmi hrubé ukazatele místa výskytu, ale většina práce je na hráčích. Najít šedohnědé jelence ušaté či běloocasé v lese a na loukách plných hnědé a šedé barvy není snadné.
Hráči musí sledovat krajinu a chování zvířat. Kde se pasou, kam chodí pít… Hra s tím pomáhá prostřednictvím klasických stop otisků kopyt a tlapek, bobky či krvavých skvrn na zemi. Hráči mají k dispozici i lovecký smysl, speciální režim zobrazení, který stopy zvýrazňuje, ale omezuje rozhled, ostrý je jen střed obrazovky. Rozhodně nejde o supermanský radar, který by označil hledané zvíře na kilometr daleko.
Lovec má k dispozici ještě další pomůcky – dalekohled a puškohled. V rámci přiblížení loveckého sportu více lidem nabízí dalekohled i puška informace o vzdálenosti a také informace o zvířatech v hledáčku. Na dálku lze použít lovecký smysl také v případě, že zvěř vydává zvuky, kachny nebo bažanty odhalí podobně jako cvičené ucho indiánského stopaře.
A když na to přijde, střílet není nutné. Hra má i fotografický režim, takže si vystopovanou zvěř můžete jen na památku vyfotit, což se může líbit dětem, ale nejen jim.
Mrtvý jezevec a příliš živí jelenci
První zvěř, kterou hráč potká, je prostý jezevec nebo několik jezevců, kteří se přemnožili hned za loveckou chatou. První seznámení s posedem a střelbou není moc komplikované, jezevci jsou tam, kde mají být, a stačí chvíli počkat. Střelba pak nikoho nepřekvapí. Stačí zadržet dech a zmáčknout spoušť a po výstřelu ji ještě chvíli podržet, pomáhá to předejít zpětnému rázu.
Po jezevcích je čas vyzkoušet střelbu na větší vzdálenosti na střelnici, kde se můžete pěkně zatopit, když přehlédnete, že puškohled nabízí i sedminásobné přiblížení, ale zase trefit se nakonec se dvojnásobným přiblížením na terč ve vzdálenosti 200 metrů není tak špatné. Hra mimochodem radila, že přiblížení jde změnit. A dokoupit jde i lepší puškohledy a dalekohledy pro hledání zvířat na delší vzdálenosti nebo s kvalitnější optikou a ostřejšími detaily. Najít v lese zvířata je skutečně těžké, když nehledáte daňky v uzavřené oboře.
První opravdový test pak představuje hon na jelence, je jedno, jestli ulovíte Bambiho, tedy jelence běloocasého, nebo obyčejného ušatého. Musíte se za nimi vydat, najít, nevyplašit a správně trefit. Vyrazit můžete autem, ale když z něj včas nevylezete, vyplašíte jelenovité na kilometry daleko a můžete se pak akorát vrátit a vyspat se z neúspěchu.
S vracením se je v úvodu hry legrace – Way of the hunter nabízí rychlé cestování mezi loveckými chatami a tábořišti, až je objevíte, auto ale zůstává, kde jste ho nechali. Žádné zahvízdání jako na koně v Zaklínači, žádný telefonát taxislužbě jako v Cyberpunku.
Ale když se v příběhu dostanete jen o kousek dál, dozvíte se, že si auto můžete zavolat. A pak už vám dojde, že cedule s písmenem P něco znamená. Stačí na ni kliknout. Pak je život hned o něco příjemnější, dlouhé přesuny pěšky jsou neuvěřitelně pomalé. I auto jezdí pomalu, ale lovec se pohybuje i v nejrychlejším poklusu pomaleji než Zeman na gumovém člunu.
Radost z lovu
Po prvních dvou hodinách marného lovu na jelence jsem měl pocit, že na Slovensku vyrobili frustrující hrůzu, ale nemohl jsem přestat hrát. Začal jsem dávat větší pozor, sledovat směr větru, používat kromě obyčejného pomalého pohybu ještě opatrnější a ještě pomalejší přísuny. První zasažený jelenec ale chvíli vrávoral a potom nečekaně vyskočil a odcválal za zbytkem stáda, ani krvavé stopy jsem nenašel. To jsem chtěl hodit flintu do trávy, ale místo toho jsem poslal postavu znovu se vyspat a zkusil to ještě jednou.
A povedlo se, rána na komoru a mrtvý jelenec ležel asi padesát metrů od místa zásahu. Way of the Hunter chce po hráčích, aby ke zvířeti došli a přihlásili se k němu, jinak se úspěšné zabití nepočítá. Potom se lovec může podívat, jak přesně zvíře trefil. Jednoduchá animace ukazuje dráhu kulky nebo broků, i několik ran, pokud zvíře zasáhnete vícekrát po sobě. Není to tak poutavé a brutální jako rentgenová kamera v herní sérii Sniper Elite, funguje to spíš jako efektní nástroj pro analýzu loveckého snažení. Není totiž nic smutnějšího než vidět, že jste první ranou minuli důležité orgány jen o milimetr ze sta metrů…
Každé zvíře má spoustu vlastností, které spolu s poškozením olovem určují výkupní cenu masa, ale také další osud honitby. Na pozadí simulátoru totiž stáda fungují jako v přírodě. Vybijte plodné samice, nebudou mláďata, vybijte mladé srnce, celková kvalita stáda půjde do háje. Stavy zvěře a jejich pohyb po mapě ovlivňuje i hluk a lov na konkrétních místech. Odstřely spárkaté zvěře u napajedla přimějí zbytky stáda najít jiný zdroj vody.
Systémů, které ovlivňují chování zvěře a zbraní je spousta, a je vidět, že si autoři dali záležet, jen to ocení buď myslivci, kteří u počítače chtějí přečkat dobu hájení v reálném lese, nebo hráči, kteří si dají práci s prozkoumáním a pochopením toho, jak lov ve virtuální podobě funguje. Překvapivě to stojí za to, stejně jako většina simulátorů. Stačí mít alespoň malý náznak zájmu a dostatek volného času. A třeba i kamarády, protože hra nabízí i podporu hry více hráčů přes internet.
Díky tomu, že jsem přestal spěchat, jsem si nakonec užil spoustu krásných momentů. Třeba když jsem jel v noci k jezeru lovit husy na objednávku, a cestou vyplašil stádo jelenců. Většina lidí, kteří jezdí autem, přitom ten pocit čiré hrůzy, kdy se z lesa vrhne sebevražedný sudokopytník, zažila. Ve hře je to podobné, jen se k leknutí přidá vztek, že hlučný jeep stádo nevyplašil, až když byl přímo u nich, zatímco větvička pod vaší nohou to zvládne na sto padesát metrů. A pak jsem si jen na mapu umístil ukazatel místa střetu, abych se mohl později vrátit a oblast prozkoumat.
Krásy a zrádnost krajiny
Tráva, roští, stromy, to všechno brání hráčům v odhalení drobné i větší zvěře. Tisíce let přirozeného výběru mají jasné výsledky. Většina zvířat je v přírodě patrná, jen když je v pohybu. A to je většinou pozdě, protože rychlý pohyb znamená, že před vámi zvěř prchá.
Aby simulace lovu fungovala, musí v ní být spousta překážek, ale zároveň hra musí nabídnout dostatečně velkou viditelnost, ideálně na kilometry daleko – puškohled a dalekohled dohlédnou daleko. Way of the Hunter tenhle náročný požadavek plní, stoprocentně to však dělá jen na hodně výkonných počítačích.
Já jsem recenzoval na Xboxu Series X, který stejně jako PlayStation 5 nabízí výkon srovnatelný s aktuální střední třídou herních PC, a tam už to trochu drhlo. Možná, že některé mé neúspěšné pokusy v počátku souvisely s tím, že hra nezvládala správně vykreslovat prostředí či zvířata. Po přepnutí z obrazového režimu kvality na variantu zaměřenou na plynulejší výkon se mi dařilo lépe. V každém případě však hra vypadá nádherně a je radost se v ní procházet.
Občasné potíže s plynulostí či donačítáním grafických prvků hlásí i kolegové, kteří mají opravdu výkonné počítače. Je ovšem jen otázkou času, kdy tyto problémy zmizí. Jen den před pádem embarga na recenze přišla aktualizace, která situaci zlepšila. A hra ještě nevyšla – prodávat se začne v úterý 16. srpna a rozhodně stojí za pozornost.
Baví vás moderní technologie? To byste si neměli nechat ujít newsletter Týden s technologiemi, který do téměř pravidelného pátečního e-mailu dostane to nejzajímavější dění a produktové novinky za celý týden.
