Říct cokoliv negativního o herní sérii The Legend of Zelda hraničí s rouháním. Nintendu se podařilo vytvořit kouzelné království Hyrule s ikonickým hrdinou, krásnou princeznou a démonickým záporákem. A také se mu povedlo na stejném základě vytvořit spoustu her, které si většinou nejsou moc podobné.
The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom patří k výjimkám. Staví na stejném základě jako předchozí díl, přesto je dramaticky odlišná a větší, i když to vypadalo, že fenomenálně úspěšný předchozí díl je pro Nintendo Switch trochu velké sousto.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekNový příběh Linka a princezny Zeldy navazuje přímo na svého předchůdce a odehrává se tedy vlastně ve stejných kulisách, které předchozí události jen mírně proměnily. Nintendo ale k původnímu království přidalo hned dvě další prostředí – nebe a peklo, tedy ostrovy plující na nebi a podzemní kobky, takže hráči mají k dispozici ještě větší a rozmanitější prostor k prozkoumání.
Nintendo počítá i s tím, že Breath of the Wild část zájemců o nový díl nehrála (i když se prodalo 30 milionů kopií, konzole Nintendo Switch se prodalo 125 milionů kusů), a i když na sebe časově hry navazují, pro pochopení situace není nutné hrát starší hru, aby si člověk novinku užil. Samotný příběh totiž není nic zvláštního, je to variace na klasickou pohádku o záchraně světa. Nintendo proto vydalo sedmiminutovou rekapitulaci předchozího dění, která úplně stačí.
Prolog nového dílu Tears of the Kingdom pak plní svou úlohu a ze zachránce světa a hrdiny Hyrule udělá během okamžiku opět starého dobrého Linka, který je skoro nahý a bránit se proti nepřátelům může jenom větví. Místo pevné země pod nohama má ale pod sebou vznášející se ostrovy plné mechanických obyvatel. Nová prostředí a nepřátelé i přátelské postavy by ale podle mě nebyly dost na to, aby od sebe Breath of the Wild a Tears of the Kingdom dostatečně odlišily. Nintendo se ale nemusí bát, že by hráči měli pocit nastavované kaše nebo datadisku vydávaného za úplně novou hru.
Inspirace legem a Fortnitem
Nintendo do nové Zeldy přidalo herní možnosti, které otevřenému světu Hyrule dávají úplně jiný rozměr. Hned během první půl hodiny hlavní hrdina dostane možnost vyrábět nejrůznější udělátka z materiálů, které jsou volně v přírodě. Hlavně se příhodně povalují v místech, kde Link musí překonat nějakou překážku v další cestě za princeznou Zeldou a porážkou svého úhlavního nepřítele Ganona, který království Hyrule ohrožuje od počátku věků.
První seznámení s „ultrarukou“ je prosté, stačí poskládat dvě kamenné desky tak, aby se link dostal přes příkop. Ale možnost spojovat (některé) předměty a tvořit z nich funkční celky, jako je vor nebo důlní lanovka, dává hráčům volnost si skutečně hrát a zkoušet nové věci. Včetně těch ošklivých, jako je přilepení nebohých Koroků (malí inteligentní lesní tvorové) k raketám.
Další schopností, kterou Link získá, je možnost spojit zbraně a štíty s novými materiály nebo jinými zbraněmi a vytvořit tak výbušné šípy, meč se skálou na druhém konci nebo třeba spojit dvě kopí dohromady. Potřebné materiály jsou zpočátku na naučení snadno dostupné, později už vyžadují plánování a shánčlivost, ale výsledky stojí za to, třeba ohnivé šípy mohou souboje změnit z nezdolatelných na pohodlnou procházku.
Kromě možnosti kombinovat předměty a vyrábět vory či vozítka nový díl, stejně jako Breath of the Wild, přímo vyzývá k hrátkám s fyzikou. Celý herní svět podléhá pravidlům, jako je gravitace nebo šíření ohně. Link může kácet stromy a dělat z nich buď klády, nebo třísky na zátop.
Stavění a manipulace s prostředím je důležitou součástí hratelnosti a připomíná trochu to, jak stavby pomohly Fortnitu vyniknout na přehlceném trhu stříleček. Nejlepší na tom je, že Nintendo nechce po hráčích dokonalost a absolutní přesnost, většinou to zvládne i Pat a Mat. Minimálně v úvodních fázích hry navíc Nintendo počítá s neúspěchy, takže je na kritických místech dost materiálu na několik pokusů. Naštěstí.
Zelda totiž navzdory roztomilému vzhledu hrdinů i nepřátel totiž není úplně snadná hra. Vyžaduje od hráče, aby se předem dobře připravil a využíval dostupné nástroje, jinak se daleko nedostane. Výrazným prvkem určujícím náročnost je omezená životnost zbraní a štítů. V pozdějších fázích hry to není problém, ale na začátku je nepříjemné, když konečně získáte slušný meč nebo sekeru a po dvou třech střetech s nepřítelem o ni přijdete.
Herní prostředí může být kruté samo o sobě, v chladných oblastech potřebuje Link lektvary a kořeněné jídlo, jinak zmrzne. Link má také omezenou výdrž, nezvládne dlouho plavat a lézt po skalách nebo budovách. Může si pomoci lektvary a pečenými houbami, ale pro nové hráče to může být náročné. I proto, že stejně jako Breath of the Wild i nový díl nevede hráče úplně za ruku, nenabízí spoustu ukazatelů důležitých mít na mapě jako Assassin’s Creed nebo Zaklínač. Nechává hráče prozkoumávat svět a hledat správnou cestu prostřednictvím konverzací a pozorováním okolí. Zpočátku to může být nezvyklé, ale funguje to lépe než zahlcení „obsahem“.
Technologický zázrak i průšvih
Nejslabší stránka nové Zeldy je stejná jako před pěti lety. Slabý výkon konzolí od Nintenda je něco, s čím fanoušci dávno počítají, ke značce to patří, o zákazníky nebojuje špičkovou grafickou, o to více se soustředí na hratelnost a příběhy s poutavými postavami. Ale když už před pěti lety Breath of the Wild vypadal jako nijak zvlášť poutavá hra pro mobilní telefon, jak může působit novinka, když má v jádru stejné grafické zpracování?
Na malé obrazovce Nintenda Switch s HD rozlišením vlastně obraz nevypadá špatně. Kreslená grafika povýšila nedostatek detailů na designérský záměr a díky malému rozměru obrazovky je menší množství detailů méně patrné. Zelda se ale paradoxně hraje mnohem lépe v televizním režimu, a i na 42“ malé televizi jsou jasně vidět všechny nedostatky – malé množství detailů postav, rozkostičkované prostředí, nízké rozlišení textur a hlavně svítící bílé okraje na hranách postavy Linka a řady objektů na obrazovce, za které může technologie AMD Fidelity Super Resolution.
Aby se hra slušně hýbala, Switch v televizním režimu počítá s nižším rozlišením a převod obrazu do vyššího rozlišení pak způsobuje viditelné artefakty. Při hraní na televizi je ale mnohem snazší vidět, co se vlastně ve hře děje, je snazší se orientovat, bojovat i část texty ve hře. Alespoň pro obrýleného čtyřicátníka.
I zvuk a hudba nesou stopy kompromisů – namluvená je jen malá část hry, většina dialogů je textová a bez češtiny. Hudba je podobně jako u Breath of the Wild spíše minimalistická, autoři s ní šetří, ale o to větší dopad má, když zní. Tóny klavíru mají obrovskou sílu.
Na druhou stranu je prostě zázrak, že se vývojářům povedlo tak rozsáhlou hru s funkční fyzikou zprovoznit na konzoli s výkonem deset let starého mobilního procesoru z tabletů Nvidia Shield. Je to opravdu fascinující a kouzelné. Jen je těžké si nepředstavovat Linka vznášejícího se nad královstvím Hyrule ve 4K s HDR efekty, s detaily, s větší viditelností a s plynulejším pohybem postavy v šedesáti snímcích za sekundu místo třiceti.
Nintendo je firma čarodějů a The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom je nejlepší hra, jakou si na Switchi můžete zahrát. Jen je vážně na čase, aby Nintendo konečně začalo prodávat vytouženou novou generaci Switche a vydalo bezplatnou aktualizaci s lepší grafikou. Je mi jedno, jestli je to povrchní přání, Zelda s Linkem si více výkonu zaslouží a fanoušci také.
