Týden Petra Koubského: Nikdo se nevzdá dobrovolně kontroly nad tím, na čem opravdu záleží

Vzdává se Amerika kontroly nad internetem? Kdyby se to stalo před patnácti lety, šlo by o prvotřídní senzaci. Dnes už rozhodnutí Ministerstva obchodu Spojených států — že po roce 2015 neprodlouží smlouvu s ICANN a ať se do řízení kořenového adresáře zapojí, kdo chce — vyvolalo jen mírný zájem. Což je pochopitelné, když si uvědomíme, jak se změnil obsah pojmu „kontrola nad internetem“. Root a DNS se o sebe nějak postarají; oč běží dnes, není kontrola technické infrastruktury, ale datového obsahu – a hlavně uživatelů. Jak víme, po téhle stránce USA nijak nezaostávají. Totéž platí, byť asi v trochu menší míře, o Číně, Rusku a dalších globálních hráčích. ICANN, o který se hádali v devadesátých letech, je dnes ohlodaná kost.

Ostatně: víte bez hledání, kolik je dnes generických (ne-národních) domén nejvyšší úrovně? (To bývala jedna z důležitých otázek: zda vůbec nějaké povolit, zda se web nestane příliš nepřehledným.) Nejspíš nevíte a nestyďte se za to. Jestli dobře počítám, je jich teď 67, mezi nimi takové skvosty jako .plumbing, .shoes nebo .limo. Nikomu to nevadí, protože webová adresa je sama o sobě stále méně významná, stejně se všechno hledá fulltextem nebo sdílí v sociálních médiích. Webové adresy včetně gTLD čeká osud telefonních čísel. To neznamená, že by infrastruktura pod těmi adresami (stejně jako pod telefonními čísly) nebyla důležitá. Ale právě tu nikdo z ruky nedá.