Test: Panasonic PMX90 ukazuje, že malá hudební věž má na světě pořád místo, u televize i PC

Za sedm let se toho může hodně změnit. Nejlepší notebooky v poměru ceny mohou úplně zmizet, místo Nokií se Symbianem ovládají svět Samsung s Huaweiem a celý segment kvalitnějšího audia dostal za posledních deset let na frak od bluetooth repráčků a bílých pecek do uší.

Přesto se najdou stálice. Dobré audio se nezmění za dva roky, musí vydržet dlouho; pět, deset, dvacet let. Neplatí to jen pro audiofilské reprosoustavy a high-endové gramofony či CD přehrávače. Podobnou úroveň si může udržet i vlastně obyčejné zařízení. Třeba mikrosystém a jeho reprosoustavy.

Mikrosystém SA-PMX90/92 je nejnovější model, který vychází ze zařízení, které jsem testoval už před sedmi lety. Jde vlastně o takové "best of" hudební reprodukce v kompaktním balení se dvěma regálovými reprosoustavami.

Základním zdrojem zvuku je zlatý standard v podobě Audio CD, nechybí ani integrovaný rozhlasový tuner. Model PMX90 má tradiční ladění s funkcí RDS, model PMX92 už umí naladit moderní digitální rozhlas. Poslech hudby z rádia v domácím prostředí nicméně nemá s kvalitní reprodukcí zvuku nic společného. Kvalitní zvuk si Panasonic umí vzít z jiných zdrojů než z rozhlasového vysílání s nízkým datovým tokem.

Primárně už na optických discích nemusí být čistý audio záznam. Systém si rozumí i s digitálními soubory uloženými na CD. Hudbu ve formátech MP3, AIFF, WAV a FLAC nebo ve studiové kvalitě DSD je možné přehrávat také z USB disků připojených do konektoru na čele přístroje. PMX90 navíc při přehrávání z USB disku umí navázat tam, kde skončil naposledy – to je příjemné třeba při poslechu audioknih v MP3.

K mikrosystému jde připojit také externí zařízení optickým kabelem (typicky televizi nebo herní konzoli), k počítači se nejlépe připojí USB kabelem díky zabudovanému kvalitnímu DAC převodníku a nechybí ani klasický audio vstup se dvěma cinch konektory. Panasonic se nespokojil ani s tímto výčtem a přidal chytrou novinku.

Protože PMX90 má pouze standardní Bluetooth, nikoliv wi-fi, lze do dalšího vstupu s 3,5mm konektorem připojit libovolné další zařízení, které dokáže celý mikrosystém probudit. Doporučeným řešením je do tohoto vstupu zapojit Chromecast Audio od Googlu, který z Panasonicu udělá i luxusní wi-fi reprosoustavu. A i když je dnes běžné poslouchat hudbu z mobilu nebo počítače na monofonních bluetooth repráčcích, rozdíl v kvalitě zvuku při stereo poslechu z CD nebo jiného kvalitního zdroje pozná i úplný laik.

Tři pásma a hi-res audio

Schopnost Panasonicu přehrávat hudbu z enormního množství zdrojů je jedna věc. Druhá věc je její reprodukce. O tu se stará kombinace digitálního integrovaného zesilovače Lincs D-Amp třetí generace s hudebním výkonem 2x 60 W s osvědčenými třípásmovými reprosoustavami s označením SB-PMX70.

Zesilovač v mikrosystému se chlubí jednak podporou zpracování zvuku v širokém rozsahu pásem potřebném pro certifikaci Hi-Res Audio, jednak nabízí funkci VGDA, díky níž je možné hudbu poslouchat i s nízkou hlasitostí bez výrazné ztráty detailů – ideální pro noční ozvučení televizoru nebo PC.

Samotné reprosoustavy jsou klasické "regálovky" s rozměry 16 x 24 x 26,4 cm, to je ještě akorát vedle počítačového monitoru i dost na to, aby reprosoustavy nevypadaly úplně utopeně vedle televize. Do ozvučnice z dřevovláknité desky Panasonic umístil hned tři měniče doplněné o bassreflex se zadním vyústěním. Nejvíce práce odvádí 14cm woofer z bambusových vláken, který umí zahrát frekvence přibližně od 50 Hz. O výšky se pak stará tweeter s průměrem 1,9 cm. Pásmo extrémních výšek, které člověk pouze cítí, nikoliv slyší, pak má na starost piezoelektrický výškový reproduktor, který zvládne i frekvenci 100 kHz.

Dva výškové reproduktory tak trochu naznačují, kde bude silná stránka reprosoustav, ale tak jednoduché to není. Panasonic zvládl svoje reprosoustavy výborně vyladit ještě před tím, než se ze zlaté značky Hi-Res Audio stal marketingový pojem. Středobasový reproduktor hraje na svou velikost a velikost celé ozvučnice překvapivě jistě a nabízí plný zvuk. Střední pásmo, ve kterém se odehrává většina hudby, je krásně čitelné, vokály jsou zřetelné. Hlas Rebecy Pidgeon nebo Diany Krall je hřejivý, intimní.

I po letech mě Panasonic přesvědčil, že své mikrosystémy řady PMX dělá poctivě a nesnaží se o laciný zvuk typu bum-cink. Na dálkovém ovladači je sice tlačítko D.Bass a na šasi zařízení potenciometry pro nastavení basů i výšek, ale to vše je lepší nechat být. PMX90 má v základu příjemný zvuk s lehce zvýrazněnými basy, ale bez toho, aby rušily ostatní pásma. Díky tomu je naprosto univerzální.

Panasonic PMX9: Skvělá hi-fi věž s nabíječkou pro iPhone 5s je otevřená i Androidu a Windows

28. 9. 2014 ▪ 6 min. čtení

Rozumí si s elektronickou hudbou stejně jako s Ravelovým Bolerem, u kterého se projevuje dynamika celého mikrosystému, která je v dané cenové kategorii příkladná. Zvuk má vynikající prostorovost, nepochybně i díky oněm neslyšitelným vysokým frekvencím. Zvuk logicky zklame fanoušky dunění, pro skutečně dunivé basy je potřeba kvalitní subwoofer.

Já jsem třeba album Intense Armina van Buurena v CD kvalitě ze služby Tidal slyšel během testování alespoň třikrát, ani jednou mi nepřišlo špatně podané. Ve srovnání s mou audiosestavou s reprosoustavami AQ Wega 78 dostal Panasonic samozřejmě za uši, ale to je logické – rozdíl v ceně obou zvukových řetězců je čtyřnásobný. I proto jsem nakonec měl Panasonic u počítače, kde mi naprosto vyhovoval, a u televize jsem jej pouze krátce vyzkoušel. 

Ani při hraní jsem si ale nestěžoval na nevýraznou zvukovou kulisu. U specifických skladeb s velmi rychlými basy jsou nicméně znát limity reprosoustav, třeba bubínky ve skladbách Chase a Arena z rozšířeného soundtracku Kingdom Come Deliverance způsobují při vyšší hlasitosti slyšitelnou rezonanci. Blízkost zdi a drobné zpoždění zvuku z bassreflexu se v extrémních případech musí projevit, to je prostě fyzika. Kvůli fyzice šíření zvuku je také nutné dodat, že nejlepší zvuk nabídnou reprosoustavy na podstavcích, když budou dole na televizním stolku, budou se výšky trochu ztrácet.

Spousta radosti a jeden sedm let starý hřích 

Během testování jsem vyzkoušel všechny funkce, pouštěl jsem ukázkové soubory v DSD od Sony – Daft Punk, Michaela Jacksona, ukázkové skladby serveru HDTracks z nabídky Chesky Records, Dianu Krall, Klíč, Arakain, Jethro Tull, Žalmana i Manowar z CD a hlavně spoustu hudby přes USB DAC přímo z počítače – primárně ze služby Tidal s důrazem na Master kvalitu. Neměl jsem si na co stěžovat. Samozřejmě do chvíle, než jsem pustil staré MP3, některé mám ještě v děsivé kvalitě 96 kbps, a to se nedá poslouchat, nepomůže ani inzerovaná schopnost MP3 remasteringu.

Samozřejmě že existují lepší reprosoustavy a audio systémy. O trochu lépe hrají například aktivní reprosoustavy Acoustique Quality M23 a M24, ale to není divné – jsou totiž jen o trochu levnější než celý mikrosystém od Panasonicu. Jde to i naopak, už jen samotná hlavní jednotka bez reprosoustav by za 7 tisíc korun byla zajímavá – "audiofilské" CD přehrávače začínají na podobné ceně, nemají ale v sobě zesilovač, DAC a neumí zpracovat Hi-Res audio nebo studiové digitální formáty. A to jsem zapomněl zmínit i slušný sluchátkový výstup, který umí nakrmit i studiová sluchátka.

Samozřejmě že by to mohlo být i lepší, ale to by také znamenalo vyšší cenu. PMX90 tedy ve výsledku moc přímých konkurentů nemá. Nejblíže je Denon D-T1 za sedm tisíc korun, ale s polovičním výkonem, bez USB DACu a možnosti přehrávání z USB disků.

Jen jedna věc mě mrzí. A to dost. Panasonic ani po sedmi letech nezlepšil dodávané kabely. Ty přibalené připomínají nitě a jsou krátké, takže se s nimi v podstatě nedá mikrosystém umístit k moderním televizím,  reprosoustavy nedosáhnou k základní jednotce. Dvakrát jeden metr kabelu je prostě málo.