Kvalitní sluchátka jen tak nevyjdou z módy a ve srovnání s reprosoustavami jsou i špičková sluchátka vlastně levná. Platí to i pro dva zástupce, kteří se snaží kombinovat kvalitní zvuk a aktivní rušení hluku přímo v uších s luxusním pojetím designu.

Momentum a Fidelio jsou tradiční značky stylových sluchátek, které ovšem nestaví jen na líbivém vzhledu nebo kvalitních materiálech. Dobíjecí krabička zabalená ve tvídu nebo s proužkem jemné skotské teletiny není důvod, proč si vybrat Sennheiser nebo Philips. My jsme vybrali hlavně díky kombinaci pohodlí a zvuku. Jak jinak také.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Philips Fidelio T1

Sluchátka od Philipsu zaujmou okamžitě designem, ale není to ten správný druh pozornosti. Napájecí pouzdro je obrovské, sotva se vejde do dlaně a v kalhotách dělá opravdu nevzhlednou bouli. Nic, co by svědčilo o eleganci a luxusu.

Philips Fidelio T1
Philips Fidelio T1
Foto: Otakar Schön

Po otevření je jasné, proč je krabička tak velká – sluchátka mají podobný design jako Sony True Wireless WF-1000XM3, tedy s velkým plochým oválem mířícím k čelisti. To, že Philips použil tuto konstrukci, je tak trochu překvapení, protože Sony s tímto konceptem skončilo a nejnovější, lépe hodnocená verze in-ear sluchátek WF-1000XM4 má tradičnější, kompaktní tvar.

Sony vědělo, co dělá. Velká sluchátka v uších nejsou moc pohodlná, takže zatímco samotný vzhled nehraje roli, Fidelio T1 svou velikostí a usazením v uchu body ztrácí. Malý proužek kvalitní kůže ze skotské koželužny to nezachrání. S pohodlím trochu pomůže nabídka nástavců, která zahrnuje i pěnové koncovky, které perfektně vyplní zvukovod a pomáhají tak zlepšit pasivní izolaci okolního hluku.

Ovládání probíhá prostřednictvím různých kombinací dotyků na kulaté plošce na vnější skořepině sluchátek. Philips rozlišuje nejen ťuknutí a podržení, ale také rozdíl mezi krátkým a dlouhým podržením. Trvá si na to zvyknout, ale přiznám se, že jsem se o to moc nesnažil. Stačilo mi zapnout v aplikaci rušení okolního hluku, které příjemně utlumí i chrápajícího psa, a aktivovat přerušení přehrávání při vytažení sluchátek z ucha. V podstatě jsem pak za desítky hodin neměl potřebu sluchátka „ovládat“ prstem na skořepinách.

Philips Fidelio T1
Philips Fidelio T1
Foto: Otakar Schön

Sluchátka se nebojí ani deště a měla by zvládnout i cvičení díky ochraně proti tekutinám s certifikací IPX4, v uchu nakonec se správným nástavcem drží docela bezpečně, ale neustále jsem o nich věděl, a ne v dobrém.

Je to škoda, protože zvukový fundament má Philips zvládnutý. V případě in-ear sluchátek hodně záleží na usazení v uchu, takže není jednoduché vynášet úplně kategorické soudy, ale hudba z T1 je příjemná, zábavná. Místo analytického pojetí hudby sází na hluboké basy, kterými nešetří. A podle výrobce sluchátka zvládají zahrát zvuk s frekvencí už 7 Hz a naopak zahrají výšky až do 40 kHz díky kombinaci dynamického „středobasového“ měniče a tlakového výškového reproduktoru s vynikající citlivostí.

Může se stát, že se setká basové ladění sluchátek s basově laděným masteringem, a pak už to nemusí být pro každého, což je asi i můj případ. Takový Great Spirit od Armina van Buurena s Vini Vici a Highlight Tribe nedává vyniknout středům a ve verzi z alba Live at F1 Mexican Grand Prix 2018 mám pocit, že i hlas Armina van Buurena zní temněji než na referenčních reprosoustavách Yamaha NS-344 doplněných o správně nastavený subwoofer pro nejnižší tóny. Na druhou stranu pro fanoušky trance a živých akcí je podání na sluchátkách Fidelio dost blízké tomu, co si mohou pamatovat z koncertů na stadionech.

V aplikaci ke sluchátkům je možné nastavit čtyři různé úpravy zvuku s ještě přidanými basy, korekční křivku do U, která zvedá basy i výšky, zvýraznění řečového pásma a nakonec zvýraznění výšek, se kterým se sluchátka dostávají blíže k neutrálnímu pojetí zvuku, přitom si zachovávají schopnost hrát ty nejnižší tóny s naprostou samozřejmostí.

Všechna in-ear sluchátka mají limity v podání prostoru, ale Philips si s tím poradil dobře a díky výborné separaci levého a pravého kanálu dokáže udělat zajímavou záležitost i z Money od Pink Floyd, kterým jinak mnohem více svědčí velké reprosoustavy s uzavřenou ozvučnicí a dostatečným rozestupem v místnosti s dobrou akustikou. Nakonec i podání lidského hlasu Fideliu jde. Rebecca Pidgeonová ve skladbě Grandmother nebo ve známějším Spanish Harlem zní jako živá, ale i tady zní hlubší tóny kytary ve výchozím nastavení sluchátek příliš důrazně.

Philips si může připsat i body za dlouhou výdrž. Přes osm hodin na jedno nabití s aktivním potlačením hluku (ANC) je pěkný výsledek a v obří krabičce je energie na dalších 25 hodin s ANC, bez něj vydrží sluchátka s krabičkou dalších deset hodin. Použití pokročilejších funkcí a kodeku LDAC pro připojení s vyšší kvalitou zvuku baterii vyčerpá o trochu rychleji, ale to je normální.

Ve výsledku jsou Fidelia T1 moderní sluchátka s výborným zvukem, vynikající výdrží a podporou připojení dvou zařízení zároveň. Na druhou stranu ale podobně jako velká sluchátka přes hlavu od stejné značky nejsou moc pohodlná ani při nošení v uších a krabička je příliš velká pro případ, že byste nabíjecí pouzdro chtěli nosit v kapse u kalhot. Je to škoda, ale snad se Philips poučí z příkladu Sony a příští verze už bude kompaktnější a pohodlnější. Dobrou zprávou však je, že cena sluchátek spadla v některých obchodech od března z původních sedmi a půl tisíc na mnohem rozumnějších 5620 korun ve velkých e-shopech.

Sennheiser Momentum True Wireless potřetí

Sluchátka Sennheiser jsou tradičnější, ale dobré je si připomenout, že rodinná společnost Sennheiser už sluchátka nevyrábí. Spotřebitelskou elektroniku rodina Sennheiserových prodala švýcarskému holdingu Sonova. Na kvalitě sluchátek se to ale zatím nijak negativně neprojevilo, což je asi logické, protože k uzavření transakce došlo teprve letos v březnu.

Na první pohled se vlastně moc nezměnilo. Krabička je výrazně menší než u Philipsu a stejně jako u minulého modelu ji pokrývá látka, která je příjemná na dotyk, ale časem se nepochybně snáze ušpiní ve srovnání s plastem nebo kovem. Sennheiser – respektive Sonova – spoléhá, že zákazníci nejsou čuňata, ale dovedu si představit spoustu možností, jak krabičku zamazat i při dodržování společností uznávaných standardů hygieny.

Sennheiser Momentum TW3
Sennheiser Momentum TW3
Foto: Otakar Schön

Ostatní věci spojené s krabičkou mi při souběžném testování přišly lepší než u Philipsu – sluchátka je snazší správně umístit dovnitř i je vyjmout, krabička se ještě dá nosit i v kapse u kalhot a komplet je o třicet gramů lečí. Nevýhodou ovšem je slabší výdrž baterie – Philips má v pouzdru o pět hodin přehrávání více. Může se to hodit. Obě pouzdra mají konektor USB-C a podporují i pomalejší bezdrátové dobíjení. To jen pro pořádek.

V menším pouzdru se skrývají menší skořepiny, které mají klasické silikonové nástavce a kromě toho celou skořepinu obepíná pryžový kroužek, který lze vyměnit podobně jako nástavce za větší či menší, aby sluchátka dobře seděla v uchu.

Sennheiser Momentum TW3
Sennheiser Momentum TW3
Foto: Otakar Schön

I když Sennheiser stále není tak drobný a „neviditelný“ jako sluchátka Samsung Galaxy Buds+ nebo Buds Pro, hezky sedí v uchu a dá se v nich i usínat v leže na boku, netlačí. Popravdě je právě tohle hlavní deviza Sennheiseru.

Jednodušší je i ovládání, které lze v aplikaci podrobně upravit, ale podobně jako u Philipsu to není nutné. Zvlášť když si člověk vyhraje s nastavením aplikace, ta podobně jako sluchátka od Sony podporuje automatickou změnu nastavení sluchátek podle toho, kde se uživatel zrovna pohybuje nebo nepohybuje. Na cestách pěšky tak mohou sluchátka mít odposlech okolí, ve vlaku mohou rušit okolní hluk, stejně jako doma s chrápajícím psem, kterého tlumí o malý, ale slyšitelný kousek lépe než Philips. Sluchátka od Sennheiseru se osvědčila i v letadle, s Philipsem jsem tu příležitost neměl.

Sennheiser Momentum TW3 a Philips Fidelio T1
Philips Fidelio T1 a Sennheiser Momentum TW3
Foto: Otakar Schön

V aplikaci je možné provést také nastavení zvuku Sound Check. To funguje jinak než třeba u Sony, nesnaží se zjistit, jak vysoké tóny ještě slyšíte, ale nechá vás přehrávat oblíbenou písničku a nabízí třikrát tři varianty úpravy zvuku, vy si jen pokaždé vyberete, která ze tří verzí zní lépe. Osobně mě trochu rozčiluje, že jde o úpravu, která ve výsledku neříká, co mění, ale zase tím vychází vstříc čistě subjektivnímu vnímání hudby. Jinak je k dispozici i jednoduchý třípásmový ekvalizér doplněný přepínačem pro zvýraznění basů a druhým pro zvýraznění řečového pásma pro poslech podcastů nebo mluvících hlav na YouTube.

Bez úprav zní sluchátka dospěleji než Philips. Už u předchozího modelu Sennheiser basy zvýrazňoval jen opravdu mírně a spoléhá se spíše na schopnost zahrát tóny dokonce od 5 Hz, což není velký rozdíl proti Philipsu, ten se svými nabuzenými basy působí mnohem mohutněji. Sennheiser se ovšem daleko lépe drží referenčního zvuku. Jsou to sluchátka, která lze s přimhouřenýma očima používat na kritický poslech hudby. U výšek by mohla být frekvenční odezva trochu vyrovnanější. Celkový projev sluchátek je příjemný a přirozený. Známé hlasy a nástroje zní přesně jako ve skutečnosti.

U Momenta je jedno, jestli posloucháte Armina van Buurena nebo Dianu Krallovou nebo třeba Percival v metalovém nebo folkovém ladění. Zvuk je univerzální. Důrazný tam, kde má být, a detailní ve všech ohledech. Separace hlasů a nástrojů v dobře masterovaných nahrávkách je naprosto parádní.

Sennheiser si pomáhá i tím, že podobně jako Philips používá nadstandardní kodek pro přenos zvuku, jen místo LDAC od Sony používá AptX Adaptive od Qualcommu. Proti základnímu AAC nebo SBC není rozdíl velký, ale když posloucháte oblíbenou hudbu, oceníte i malou míru detailů navíc. Zkuste to třeba v The Chains od Fleetwood Mac.

Sennheiser má za mě příjemnější zvuk, je pohodlnější, ale také má menší výdrž, a co je asi zásadní – jako novinka si stále drží vyšší cenu 6690 korun. Doporučenou cenu tak má nižší, ale reálně je o tisícovku dražší než Philips. Za pár měsíců to platit nemusí, ale i tak… je lepší mít pohodlná sluchátka než ta levnější.

Naštěstí na trhu nejsou jen tyhle dvě varianty – existují i levnější a hodně povedená sluchátka. V zatím posledním hromadném testu jsme jich vyzkoušeli hned patnáct párů